Ne-vinně ne-mocný
Doma? Ve školce? Ve škole? Ať to bylo tam nebo jinde, tak to bylo jistě ve vašem raném dětství, kdy jsme jako houba a nasáváme veškeré informace od okolních autorit nebo od těch, koho za autority považujeme, a ukládáme si je hluboko do svého podvědomí, abychom se jimi řídili. A tak dochází k tomu, že se z malého človíčka, který dychtivě naslouchá ostatním a bezelstně sděluje své názory a ukazuje své znalosti, stává člověk, který raději své názory a pocity drží v sobě a nedává je najevo, protože by se, v lepším případě, nemusely někomu v okolí líbit a v horším případě, by mohly být použity proti němu a mohl by být za ně potrestán.
Jeden z našich klientů, říkejme mu třeba Albert, který se léčil ze závislosti na alkoholu, uváděl, že než šel do školy, tak už uměl základy čtení a psaní a tak, když v první třídě paní učitelka vysvětlovala, jak se píší a čtou jednotlivá písmenka a slabiky, tak měl velmi často potřebu sdělit, že on to ví, on to zná a tak se urputně hlásil a když nebyl vyvolán, tak na sebe zkusil upozornit „vykřikováním“. Za toto své chování, byl ale nejen napomenut, ale i potrestán tím, že dostal poznámku a poté, co se mu to stalo po několikáté, tak si vštípil, že místo, aby dával najevo, že něco zná a umí, tak je pro něj bezpečnější, když bude mlčet, protože za to poznámku nedostane. V následujících letech školní docházky se tohoto postoje pevně držel. Doma sice nebyli rádi, místo premianta, měli doma trojkaře, ale základní i střední školu zdárně dokončil a nikdo po něm nic moc nechtěl, nikdo od něho neočekával žádné výkony. Začal podnikat, vybudoval firmu, finančně byl úspěšný. Přijal za své, že není dobré sdělovat okolí, co vím nebo co si myslím, protože za to budu potrestán. Tuto premisu, ale přenesl také do citové oblasti, takže ani svým nejbližším neříkal, jak se cítí nebo co cítí, nikdo nevěděl, co se odehrává v jeho nitru a on si nasadil masku hrdiny a „tvrďáka“, který žádné city neprojevuje, protože to k této roli patří a tak to má být. Vznikl tak rozpor mezi navenek deklarovaným postojem „žádné pocity neprožívám“ a potřebou své pocity s někým sdílet, rozpor, který nevěděl jak řešit jinak než tak, že se obrátil na přítele, o kterém jediném předpokládal, že ho pochopí a to na lahev alkoholu a svou potřebu sdílení svých pocitů řešil s ním. Nejen, že mu tento „přítel“ nepomohl, ale díky němu se ještě více uzavřel, přestal komunikovat se svým okolím a uzamkl se do svého světa pochybností a depresí. Čím déle v tomto světě žil, tím více se do něj uzavíral a propadal a nedokázal z něj odejít, ztratil moc nad sebou samým, stal se „ne-mocným“, stal se člověkem, který si myslí, že ho nepochopí nikdo jiný než alkohol, člověkem, který na alkoholu visí, člověkem, který je na alkoholu „závislý“. Nikdo v okolí nechápal, jak je to možné, proč tolik pije, proč nemůže přestat, vždyť si na nic nestěžoval, vždyť neměl žádné problémy. A nevěděl to ani on. Když přišel, chtěl jen přestat pít, chtěl odnaučit pít. Až v průběhu léčby si Albert přišel na to, že nejde odnaučit pít, že je třeba zjistit příčinu, proč pije a tou se zabývat. Albert to zvládl, zjistil, že za jeho názory a pocity ho nikdo nepotrestá a že sdělování a sdílení vlastních pocitů je pro něj samotného velmi osvobozující a žije nyní spokojený a citově naplněný život.
Dávejme si pozor na to, co říkáme, jak jednáme, zda skutečně, říkáme to, co si myslíme a děláme to, co chceme dělat a vyjadřujeme to, co chceme vyjádřit. Dávejme pozor na to, zda si neneseme z dětství nasazenou masku, za kterou se schováváme, za kterou skrýváme své strachy a obavy…
Monika Plocová
Na útěku
Měl modré oči. Byl ne příliš vysoký, trochu při těle a velmi smutný. Přesto se zasmál, když mi podával ruku na pozdrav. Byl to křečovitý smích, moc dobře jsem si toho všimla.
Monika Plocová
Vždy to má smysl
Poznala jsem ji , když jsem ještě pracovala ve státní léčbě závislostí. Byla moc milá. Bylo jí okolo šedesáti let. Měla krátké šedivé kudrnaté vlasy a brýle. Nevím proč zrovna teď, ale vzpomněla jsem si n ni.
Monika Plocová
Květinový sen
Adéla sedí v kuchyni na svém místě. V ruce má malý kapesní nožík, její nožík. Ano, tomu koutku říká „mé místo“. Je to kousek prostoru kuchyně, kde se cítí v bezpečí.
Monika Plocová
Rozhodnutí
Stojím před tou budovou. Otvírají se bílé dveře. “No tak pojďte”, říká mi silnější paní. Chce se mi strašně brečet. Je to jen moment, kdy se za mnou ty bílé dveře zaklapnou zevnitř. Uvědomuji si, že teď už není jiné cesty.
Monika Plocová
Kdo za to může?
Řekl jsem jasně: „Pavla se půjde učit na kadeřnici! Jsi snad hluchá?“ „Pavla chce jít studovat gymnázium“, řikala mi to. „Prosím tě, ty tvoje názory! Na co studovat.. Prachy potřebuje vydělávat! O tom je život!“
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Ukrajina zničila ruskou minolovku, drony poškodila rafinerii ve Slavjansku
Sledujeme online Zničili jsme minolovku ruské černomořské flotily, ohlásili v sobotu večer ukrajinští námořníci. V...
Malostranský zápisník: Chcimír, nebo mírotvorce? Kdo spolkl ropuchu?
Premium Nechceme slevu zadarmo – a při hlasování o skvělém migračním paktu se statečně zdržíme! ODS už...
Babiš s ruskou vlajkou byl trefný, míní Lipavský. Jitří to společnost, řekl Bžoch
Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) považuje kampaň, ve které byl zparodován vizuál hnutí ANO,...
Řidičku překvapila mokrá silnice, dodávka skončila po nehodě na střeše
Mokrá silnice zřejmě překvapila řidičku Škody Fabie, která způsobila v neděli dopoledne nehodu obce...
- Počet článků 107
- Celková karma 17,45
- Průměrná čtenost 1496x
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz