Něžná je noc
Nevím, zase to byl nějaký intuitivní pocit. Cosi mě přinutilo prohlédnout si ten kroužek diskutujících. Neshledala jsem nic, co by mě mělo přitáhnout. Nicméně do pracovního setkání, jehož záchytným stanovištěm byl právě Albert, zbývalo ještě několik minut. A tak jsem se tiše zaposlouchala do ozvěny hlasů doléhajících ke mě z debatního hloučku.
Velel tam tomu ženský hlas. Malá, hubená postava, zahalená v zeleném kabátě měla hlavu zachumlanou v kapuce. "To víš, tehdy jsme měli peněz dost. Ale ty knihy mám Pepíčku. To je jediný na co jsem si nenechala šáhnout." Otočila jsem se za sílou toho ženského hlasu. Jeho tón mi přišel známý. Ona osoba svírala v ruce vodku.
"Hemingway, London, Jirásek - ty všichni mi pomáhali přežít", dodala žena.
"Ano, to jsem někde slyšela!" zalovila jsem v paměti. V tu chvíli jsem se s tou malou vyhublou ženou střetla pohledem. Přestala mluvit a dlouze se mi zadívala do očí. Pak pohledem uhnula a napila se vodky. Otočila se ke mě zády a oči zapíchla do země. Zmlkla. Slova se chopil její kolega Pepíček, prošedivělý muž, špinavý, mastné vlasy měl přilepené na čele. "Ty vole, kdo má prachy, dáme eště jedno ne? Kdo dojde do krámu?"
Poznala jsem ji. Byla to Marie. Kdysi jsem ji měla na skupině, když jsem pracovala ještě v léčebně závislostí v Bohnicích.
"Ach Bože, ta vypadá staře", napadlo mě. "Vždyť jí může být sotva čtyřicet!" Vybavila jsem si ten příběh. Vystudovala filozofickou fakultu. Dostala se tehdy do vedení národní knihovny. Její láskou byly knihy a také výtvarné umění. Byla intelektuálka, bohémka a měla neuvěřitelný přehled o dění, umění, životě. V pětadvaceti letech se vdala. Vzala si svou dlouholetou lásku ze studií. Narodila se jim holčička. Partner zdědil velkou částku peněz. Zdálo se, že jim nic nestojí ve štěstí.
Po roce lékaři odhalili jejich malé holčičce rakovinu mozku. Následovala dvouletá cesta Marie a její dcery po různých vyšetřeních. Onkologie se stala jejich druhým domovem. Marie hledala útěchu v knihách, které tak milovala. Bojovala statečně, ona i její holčička. Po třech letech boje holčička zemřela. Manželství ochladlo. Smrt dcery mezi nimi stála jak pevná zeď. Vytratila se láska. Tehdy ona začala pít.
Měla pár let po třicítce, když se tehdy ocitla v léčebně. Znovu se snažila najít motivaci ve svých knihách. Znovu se snažila najít cestu k manželovi.
"Počkej vole!" Ta věta mě probrala ze svých myšlenek. Marie sundala kapucu kabátu, odstrčila šedovlasého Pepíka, na zem postavila láhev s vodkou a vydala se ke mě.
"Dobrý den, Moniko.." Hrozný pohled! Ve čtyriceti letech to byla troska.
Byla jsem překvapená. Zmohla jsem se pouze na otázku, na kterou bych si mohla sama hned odpovědět: "Jak se máte Maruško?"
Pokrčila rameny. "Vzpomenu si na vás..často..Eště na vás mám číslo v mobilu." Vytáhla z kapsy starý ošoupaný model, který už dávno není v prodeji.
"A co děláte tady?" ptám se.
"Jsem tu mezi lidmi. Manžel si našel jinou ženskou. Vyhodil mě z baráku. A já mu na to kašlu."
"A kde bydlíte?" ptám se. "Tak různě, kde se dá. Už musím.." Její kolegové se začali zvedat. Rychle sáhla pro vodku a následovala je.
"Kdybyste se rozhodla s pitím něco dělat......". Nedopověděla jsem to. Najednou byla pryč.
Večer jsem přišla domů. Zalovila jsem v knihovně. V ruce jsem držela knihu od Marie, kterou mi dala tehdy, před několika lety - F.Scott Fitzgerald a jeho Něžná je noc.
"Kéž by k Marii byla něžná nejenom noc. Kéž by k ní byl něžný i den.. Kéž by k ní byl něžný život...
Je to prostý příběh o jedné úspěšné ženě, intelektuálce, jak bezdomovcem stala se...Kde je její Jirásek, Čapek, Kafka a ti druzí?
Monika Plocová
Na útěku
Měl modré oči. Byl ne příliš vysoký, trochu při těle a velmi smutný. Přesto se zasmál, když mi podával ruku na pozdrav. Byl to křečovitý smích, moc dobře jsem si toho všimla.
Monika Plocová
Vždy to má smysl
Poznala jsem ji , když jsem ještě pracovala ve státní léčbě závislostí. Byla moc milá. Bylo jí okolo šedesáti let. Měla krátké šedivé kudrnaté vlasy a brýle. Nevím proč zrovna teď, ale vzpomněla jsem si n ni.
Monika Plocová
Květinový sen
Adéla sedí v kuchyni na svém místě. V ruce má malý kapesní nožík, její nožík. Ano, tomu koutku říká „mé místo“. Je to kousek prostoru kuchyně, kde se cítí v bezpečí.
Monika Plocová
Rozhodnutí
Stojím před tou budovou. Otvírají se bílé dveře. “No tak pojďte”, říká mi silnější paní. Chce se mi strašně brečet. Je to jen moment, kdy se za mnou ty bílé dveře zaklapnou zevnitř. Uvědomuji si, že teď už není jiné cesty.
Monika Plocová
Kdo za to může?
Řekl jsem jasně: „Pavla se půjde učit na kadeřnici! Jsi snad hluchá?“ „Pavla chce jít studovat gymnázium“, řikala mi to. „Prosím tě, ty tvoje názory! Na co studovat.. Prachy potřebuje vydělávat! O tom je život!“
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Český rozhlas slaví 101. narozeniny a zve na Den otevřených dveří
V sobotu 18. května slaví Český rozhlas (ČRo) 101 let od zahájení pravidelného vysílání Dnem...
Byl milý, říkají sousedé o atentátníkovi. Jeho byt s ním prohledalo komando
Sousedé atentátníka, jenž postřelil slovenského premiéra Roberta Fica, se shodují, že Juraj C. byl...
Do Gazy dorazily po americkém provizorním molu první kamiony s pomocí
Do Pásma Gazy se ráno dostaly první dodávky humanitární pomocí přes provizorní molo, které tam ve...
Muž ve Francii se pokusil podpálit synagogu, policisté ho zastřelili
Policie v Rouenu na severu Francie v pátek ráno zastřelila muže, který se pokoušel podpálit...
Zkraťte si čas v kuchyni: Vyhrajte kořenící pasty od Podravky
Zrychlete vaření s kořenícími pastami Podravka Natur. Usnadní a zjednoduší přípravu pokrmů, protože zeleninu nemusíte čistit ani krájet, ale...
- Počet článků 107
- Celková karma 17,23
- Průměrná čtenost 1496x
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz