Tma a zase tma...
Tehdy dal poprvé holce najevo co cítí. Celým životem si nese tento zážitek jako křivdu. Byl to pocit nepochopení okatou blondýnkou i rozzlobených rodičů.
Dnes je mu pětačtyřicet. Na dětství si vzpomíná jen matně. Nerad o něm mluví. Podle rodičů byl hodné dítě. Pečlivé, snaživé, spolehlivé. Jejich nastolený řád plnil důsledně, avšak s pocity napětí a strachu. Byl slušný a snažil se, jak nejvíce to uměl. "Nikdy jsem neudělal nic dobře," uzavřel si sám pro sebe svůj vztah k rodičům.
Je to už sedm let... Nikdy by si ani v duchu nepomyslel, že ten jediný okamžik nastane. Byl to okamžik hrůzy a současně velkého procitnutí. Nikdy by si nemyslel, že se to stane právě jemu.
Ženil se v osmadvaceti. Manželka byla jeho první velká láska. "Jsi má osudová láska," říkal ji. A u toho se na ní tak krásně spiklenecky podíval a usmál. Byli spolu deset let. Nikdy jí nebyl nevěrný. Na to jí příliš miloval.
Jednoho dne se jeho Ivanka opila. Skončila v náruči jiného muže. Společné žití s manželem prostoupil chlad - její chlad. On ho jenom cítil a nevěděl si s ním rady. Nikdy dříve to neudělal. Podíval se jí do mobilu. Našel co hledal..Jeden jediný okamžik stačil na to, aby ztratil veškerou důvěru v lidskou lásku, věrnost a přátelství.
Chtěl utéct od té hnusné reality. Nechtěl cítit tu bolest. Opil se..Ale bylo to málo, nestačilo to. Pořád měl potřebu utéct od toho nesnesitelného zklamání někam dál. Nasedl do auta a jel..Snad opravdu myslel, že uteče...Neutekl. Zastavil se v plné rychlosti o pouliční sloup. Život ho zastavil sám.
Probral se až v nemocnici. Nemohl se hýbat. A k tomu ho ještě zužovalo nezvyklé temno. Tma a zase tma..."
"Přišel jste o zrak, děkujte tam nahoru, že jste to přežil," řekl kdosi. Tehdy si vzpomněl na dětství, kdy byl taková malá kulička. Chodil do třetí třídy a cílevědomě, avšak marně usiloval o pozornost malé okaté blondýnky. Hodil po ní kamínek, chtěl jí dát najevo svou dětskou lásku. Dostala to do čela. Už si ho nevšimla. Rodiče ocenili jeho hrdinský čin páskem.
Proč? A zase proč? Vždyť chtěl tehdy od života jen trochu lásky! I dnes se pro lásku k okaté blondýnce málem zabil.
V nemocnici a v rehabilitačních zařízeních si poležel rok. Život ho donutil přemýšlet a vnímat svoje pocity. Vzpouzel se samotě. "Pro něco jste na tom světě zůstal. Kdybyste tu neměl být, nepřežil byste to!" řekl mu lékař. Věřil mu. Učil se tedy znovu žít. Hledat "To", proč zůstal na světě. Učil se žít ve své slepotě. Pak jednou vstal a šel do života. Šel do života s bílou holí.
Na zahrádce u nákupního cetra sedí muž. Má tmavé brýle. Vedle sebe opřenou hůlku. Objednal si kávu. Na stolku má otevřený počítač. Píše o životě, píše o pocitech, píše o sobě. Píše příběh jednoho slepce, který hledal smysl ve tmě a našel svoji duši. Píše o své vnitřní samotě, ve které objevil krásu. Ten muž hledal lásku a našel ji...Našel ji jinde, než by ji hledal. Našel ji v sobě.
O pár metrů dál jde žena. Má bílou hůlku. Jde po boku věrného přítele, kterého má pevně uvázaného na vodítku. Jde vstříc novému přátelství s mužem. Jde vstříc lásce. Dostane dar od života. Jen o tom ještě neví...
foto: twigg
Monika Plocová
Vždy to má smysl
Poznala jsem ji , když jsem ještě pracovala ve státní léčbě závislostí. Byla moc milá. Bylo jí okolo šedesáti let. Měla krátké šedivé kudrnaté vlasy a brýle. Nevím proč zrovna teď, ale vzpomněla jsem si n ni.
Monika Plocová
Květinový sen
Adéla sedí v kuchyni na svém místě. V ruce má malý kapesní nožík, její nožík. Ano, tomu koutku říká „mé místo“. Je to kousek prostoru kuchyně, kde se cítí v bezpečí.
Monika Plocová
Rozhodnutí
Stojím před tou budovou. Otvírají se bílé dveře. “No tak pojďte”, říká mi silnější paní. Chce se mi strašně brečet. Je to jen moment, kdy se za mnou ty bílé dveře zaklapnou zevnitř. Uvědomuji si, že teď už není jiné cesty.
Monika Plocová
Kdo za to může?
Řekl jsem jasně: „Pavla se půjde učit na kadeřnici! Jsi snad hluchá?“ „Pavla chce jít studovat gymnázium“, řikala mi to. „Prosím tě, ty tvoje názory! Na co studovat.. Prachy potřebuje vydělávat! O tom je život!“
Monika Plocová
Klobouk dolů
„Potřebuju pomoct.. Pomůžete mi?“ Ten hlas v telefonu mi byl povědomý. „Tady Věra...Pamatujete si na mě?“. Ano, jasně Věra, došlo mi. Mám ji na Facebooku a občas zahlédnu, jak se jí daří.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...
Maláčová o důchodech: Nad 60 let jsou lidé bez šance. Rekvalifikují se, věří Pertold
Podcast Vláda v úterý schválila návrh důchodové reformy. Počítá se zvyšováním důchodového věku nad 65 let...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...
Prodej pole v k. ú. Libochovičky
Libochovičky, okres Kladno
2 449 000 Kč
- Počet článků 106
- Celková karma 19,94
- Průměrná čtenost 1510x
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz