My, terapeuti, lidé…
S návrhem přišel můj kolega, když se domluvil s jistou ženou, s kterou se zase setkal on. Tento zvaný “kolega” mi chtěl pomáhat. Plánoval v budoucnu pracovat v mé blízkosti a společně se mnou tvořit.
Nemám takové seznamovací sedánky ráda. Mám ráda přirozená setkání, kdy já jsem součástí proudu běžného života. V daný den jsem odcházela bez jakéhokoli očekávání. Pokud se mi do mysli vnořily nějaké střípky představ, byly spíše negativního charakteru. Slíbila jsem, jdu!
Dojeli jsme na domluvené místo. Vešla jsem, rozhlédla jsem se a zaregistrovala jsem dvojici žena a muž. Někdy ani netřeba slov. Pohled a hlavně pocit mi napověděl, že toto jsou lidé, které nás čekají. Neměla jsem ani zdání, co se bude dít. Když jsme s kolegou usedali proti nim, ptala jsem se sama sebe, proč jsem se vlastně nechala přemluvit. V pro mě trapné chvíli (dle mě strojené a umělé chvíli), jsem konečně zvedla oči k člověku, který seděl proti mně. „To je Standa a věnuje se lidem závislým na alkoholu“, byl mi představen ten muž. „Další, který se chce u mě uchytit“, napadlo mě v duchu.
Standa se mi podíval do očí a začal povídat o svém životě i práci. Zadívala jsem se na něj. Jeho hnědé oči se na mě upřímně hleděly. Mluvil klidně, skromně, lidsky.
„Na tom foušáčovi něco je!“ ozval se po chvíli můj vnitřní hlas. „Má svou práci, nechce se uchytit“, dodal. Náhle jsem si všimla, že paní vedle něj také cosi povídá. Její slova jsem ale nevnímala. Vtahovala mě lidskost a skromnost Standy, jeho příběh, energie. Vnímala jsem cosi, co máme společné. Dnes už to vím, cítila jsem lidskost, empatii, vnitřní sílu, pokoru.
V závěru setkání už jsem Věděla. Cítila jsem, že člověka jako je Standa nesmím nechat stát, minout ho nebo jen tak překročit. Byla jsem to nakonec já, která mu nabídla spolupráci. Život však zasáhl, ještě nebyl správný čas. V prvních chvílích jsme se nesetkali v konkrétních představách.
Tušila jsem, že jednou …! Od toho okamžiku, aniž bychom to společně věděli, nám život spolupráci chystal, tiše, na dálku, podzemními vodami vytvářel okolnosti, které se děly u každého z nás. Proč? Aby se jednou naše vody propojily.
Za pár týdnů mi zazvonil telefon. Standa chce ke mně! V tu dobu jsem nově zakládala ambulantní Centrum Moniky Plocové. Vše se skládalo jak stavebnice. Několik dílků životní mozaiky zaklaplo do sebe. Byl ten pravý čas. Začali jsme spolupracovat, vytvářet, tvořit.
Tak započala naše společná cesta.
Naše životní prožitky i zkušenosti se doplňují, stejně jako mužský a ženský princip. Pomáháme lidem, aby překonali bolesti. Aby vystoupili z bludného kruhu závislosti a našli smysl života. Pomáháme rodinám, partnerům, dětem žít v lásce, respektu a úctě. Živost jednoho, doplňuje klid druhého.
A na závěr?
V prvních dnech spolupráce jsme zjistili, že už jsme se setkaly. Kdy? Před pár lety. Znali jsme se tedy. Jen jsme byli v nevědomosti. Z nevědomosti vznikla jednoho dne vědomost. Každé setkání, i to na které se nám nechce, má smysl!
A tehdejší kolega, který si brousil zuby na spolupráci vedle mě? Život ho postupně odvál. Díky němu jsem poznala Standu. Ten teď stojí vedle mě. Pomáháme spolu závislým i jejich rodinám, aby našli správnou cestu životem. Je to dar. Děkuji za něj.
Monika Plocová
Květinový sen
Adéla sedí v kuchyni na svém místě. V ruce má malý kapesní nožík, její nožík. Ano, tomu koutku říká „mé místo“. Je to kousek prostoru kuchyně, kde se cítí v bezpečí.
Monika Plocová
Rozhodnutí
Stojím před tou budovou. Otvírají se bílé dveře. “No tak pojďte”, říká mi silnější paní. Chce se mi strašně brečet. Je to jen moment, kdy se za mnou ty bílé dveře zaklapnou zevnitř. Uvědomuji si, že teď už není jiné cesty.
Monika Plocová
Kdo za to může?
Řekl jsem jasně: „Pavla se půjde učit na kadeřnici! Jsi snad hluchá?“ „Pavla chce jít studovat gymnázium“, řikala mi to. „Prosím tě, ty tvoje názory! Na co studovat.. Prachy potřebuje vydělávat! O tom je život!“
Monika Plocová
Klobouk dolů
„Potřebuju pomoct.. Pomůžete mi?“ Ten hlas v telefonu mi byl povědomý. „Tady Věra...Pamatujete si na mě?“. Ano, jasně Věra, došlo mi. Mám ji na Facebooku a občas zahlédnu, jak se jí daří.
Monika Plocová
Životní krize nás sunou vpřed
Život je mozaika. Skládá se z množství malých i velkých souvislostí. Každá z nich má své místo, smysl i čas.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 105
- Celková karma 21,88
- Průměrná čtenost 1524x
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz