Dovolená - mezičas běžného života

"Je mi 36 let. Trpím úzkostí. Nedokážu se radovat z ničeho. Ráno, když se proberu, tak je mi strašně zle. Třesu se. To ten alkohol. Hrozně se za to stydím. Celá se třesu. Zase po něm sáhnu.

Mám hrozný strach. Zítra jedeme na dovolenou k moři - já, děti, manžel. Nikdo netuší, že piju. Bojím se, co přijde, až nebudu mít alkohol, který mě zklidní.." (Iveta)

Prostřednictvím Ivety máme popsaný typický bludný kruh člověka, který je závislý na alkoholu.

Kořeny tohoto bludného kruhu jsou uloženo hluboko pod tímto opakujícím se vzorcem chování. Jsou to neřešené problémy a bolesti uvnitř člověka samotného, které vyústily v úzkost. Úzkost začala být zapíjena alkoholem, protože jeho účinky přinášejí úlevu. K ústupu úzkostných příznaků přichází však potřeba pití stále většího množství alkoholu. Mezi nadužíváním alkoholu a závislostí je jen křehká hranice. Po jejím překročení přicházejí abstinenční příznaky (nejčastěji ráno) v podobě opakovaného třesu, zvracení, morální kocoviny atd. Úzkosti, které alkohol zprvu klidnil naopak zhoršuje a prohlubuje. Současně se stávají bez alkoholu pro člověka nezvladatelnými. Propojují se tak dva problémy - závislost na alkoholu  a úzkosti. Jedno se bez druhého neobejde. Vzniká jeden velký psychický problém, ze kterého si už člověk nepomůže sám. Potřebuje pomoc.

Dovolená je pro mnoho lidí dlouho očekávaný čas. Rodina je pospolu s jistým záměrem - užít si společně hezké chvíle. Člověk, který je závislý na alkoholu, však může zažít velmi krušné chvíle a jeho rodinní blízcí s ním. Po odnětí pravidelné dávky alkoholu mohou nastat složité abstinenční příznaky, které mouhou končit epileptickými záchvaty, deliriem, celkovým kolapsem organismu. Odvoz záchrankou je pak na místě. Neřešené abstinenční příznaky mohou skončit smrtí.

Mnohdy se zamýšlím nad otázkou, jak je možné, že blízcí lidé nevědí, že jeden z nich má úzkosti a pije. Možná někteří vědí, ale bojí se vidět tu pravdu. Napadá mě, jak důležitá je komunikace, mluvit spolu, všímat si jeden druhého. Říct si o svých radostech i trápeních, držet spolu. Možná pak vše nebude mít prostor dojít tak daleko...