Lahodný jed

29. 08. 2011 15:57:58
"Nalij si mě, dej si mě. Slibuji ti úlevu a lehkost. Nebudeš vnímat tu tvrdou realitu okolo sebe, nebudeš vnímat zlo. Zlo se pod mým oparem rozplyne. Nalij si mě, dej si mě. Pocítíš nádherný pocit lehkosti a uvolnění. Svět bude na chvíli krásný..."

Olina je dáma okolo pětapadesátky. Je třicet let vdaná, má dvě dospělé dcery, je vysokoškolačka.

"Oli, jak jsi začala pít?"

"Myslím, že to bylo v době, kdy mě v práci povýšili do funkce ředitelky. V devět ráno mi sekretářka uvařila kafe, nalila malého panáčka vodky, cigárko...Byla to prostě chvíle, kdy jsme si udělali pohodu".

"Vodku takhle ráno?"

"To máš těžký, jezdila jsem pravidelně na pracovní cesty do zahraničí a tam nám pořád něco nalejvali. Tak jsme si ten rituál zavedli i u nás. Vést 800 zaměstnanců je fuška. Další taková chvilka pohodičky byla po obědě a pak až doma večer ".

"Schovávala sis pití?"

"Ne, já jsem nikdy nebyla opilá. Vypila jsem tak 3deci vodky za den".

"Jak ses dostala do léčby?"

"Upadla jsem, vezli mě do nemocnice a pak...už nic.."

Olina se dostala do pobytové léčby v den, kdy měla dovolenou. Ráno byla na cvičáku se psem. Pes zatáhl a ona upadla. Zlomila si klíční kost. Bylo to ráno před devátou hodinou. Během dopoledního pobytu v nemocnici se dostala do těžkého absťáku deliria tremens. Ošetřená byla převezena na detox, kde se probrala až po několika dnech. Důvodem kolapsu bylo, že si nestihla dát pravidelného panáčka, tedy pravidelnou hladinku alkoholu, na kterou je tělo zvyklé.

"Pamatuješ se na okamžik, kdy jsi procitla?"

"Asi po čtrnácti dnech jsem začala chodit. Mezi tím mám jen útržky. Ležela jsem na posteli, tý nemocniční a třeba jsem byla obklopená rodinou, manželem, dcerami. Něco mi říkali. Byla tam i maminka, pod polštářem a dědeček u dveří. Oba jsou už mrtví. Já vím, že to byly halucinace.. Ale jeden zážitek byl fakt silný. Zajížděla jsem do temné díry. Na konci byla obrovská záře. V ní se najednou objevila maminka a dědeček. Strašně moc jsem za nimi chtěla, rozlítla jsem se a nejdnou maminka mi s klidnou tváří přikázala: Mazej zpátky! Začala jsem couvat. Maminka se pak umístila zase pod polštář a dědeček ke dveřím."

Když Olina dovyprávěla své pocity, úplně mě zamrazilo. Ještě není čas.. Ještě má na světě nějaký úkol. Musí bojovat, léčit se. Jak často se mi toto při práci s klienty stavá! Odejít do bran neznáma by bylo příliš jednoduché.

Olina byla skoro pět týdnů ve vážném stavu na detoxu. Pak přešla do pobytové léčby. Tam řešila problémy, které souvisejí s jejím pitím. Od dětství měla velmi vysoko nasazenou laťku dokonalosti - něco nezvládnout neexistuje. A také pěkně vyděsila svou rodinu. Doposud se o ní vzorně starala (řekla bych až na hranici rozmazlování). Velmi výchovné bylo, že i rodina pocítila nebezpečí, že by o mamku mohli přijít. I oni si mysleli, že mamka všechno zvládne. Je zvlástní, jak až v těchto patových situacích lidé začnou přehodnocovat život a nachází nové, nepoznané hodnoty. Každý potřebujem svou výchovnou lekci, abychom si vážili života a hodnot, které jsou důležité.

Olina odešla z fukce ředitelky velkého podniku. Našla si místo v zařízení, kde pečuje o malé děti.

Maminka s dědečkem asi veděli co dělají..tam, uprostřed neznáma. Snad si právě teď plní Olina poslání svého života. Kdo ví?

Autor: Monika Plocová | pondělí 29.8.2011 15:57 | karma článku: 15.78 | přečteno: 1212x

Další články blogera

Monika Plocová

Není to škoda?

“Je mi 16 let a nemám rád nové věci. Z čehokoliv, co je pro mě nové a je to spojené s mojí osobou ( to je mimo rodinu a kamarády ), mám zvláštní pocit. Jsem z toho nervózní a nesvůj. Celkově se sám se sebou necítím dobře.

25.9.2018 v 10:43 | Karma článku: 12.49 | Přečteno: 708 | Diskuse

Monika Plocová

Maminka je závislá

Chtěla bych se zeptat na svou maminku. Pije už minimálně 6 let. Není to o tom, že by byla každý den. Většinou začne v pátek a končí v úterý. V následující dny má hrozné kocoviny a je jí špatně.

19.9.2018 v 11:22 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 1118 | Diskuse

Monika Plocová

Poselství z léčby...

Ze své závislosti na alkoholu jsem se dlouho pokoušela léčit ambulantně. Nějaké týdny to klapalo, ale prostě jsem to nedala.

11.4.2018 v 15:39 | Karma článku: 14.58 | Přečteno: 520 |

Monika Plocová

Láska?

„Přiděláš mi konečně ten lustr? Čekám na to už měsíc!“ řekla ona. „Musím být v práci až do večera. Přijedu pozdě!“ řekl on.

29.1.2018 v 11:29 | Karma článku: 12.49 | Přečteno: 701 |

Další články z rubriky Společnost

Terezie Čerbáková

Přerostlý bůček

Až mě sundaj, pořád poběžím. Ale to už budu stařena. Každá minuta je tady dlouhá jak rok. Čumím do stejnýho místa. Večer budu všechny ty reklamy recitovat. Přiznávám, na slalom mezi sněhovými vločkami jsem rozmazlená.

19.1.2019 v 23:59 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 252 | Diskuse

Aleš Presler

Svobodu, anebo smrt! Před dvěma lety spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota.

„Když vás někdo záměrně a bůhví z jakých malicherných příčin připraví o vaši svobodu, zbývá už jenom smrt. Je lépe čestně a svobodně zemřít, než existovat jako otrok. Nejhorším druhem otroctví je totiž otroctví dobrovolné.“

19.1.2019 v 21:31 | Karma článku: 32.98 | Přečteno: 1105 | Diskuse

Jan Šik

Koncentrák Buchenwald XXVII: Spravedlnost pro všechny

Nastal čas zúčtování se zlem. Očekávalo se, že procesy se zločinci z nacistických zařízení přinesou spravedlnost a pocit zadostiučinění všem poškozeným. Spravedlnost funguje. Jen ne tak jak chceme.

19.1.2019 v 18:00 | Karma článku: 17.07 | Přečteno: 391 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K sexuálnímu skandálu v izraelské justici

Je to jeden z té skupiny případů, o nichž platí: za vším hledej ženu. Mnohé ženy nemusí mít moc, ale mají jinou zbraň: erotickou přitažlivost. A ta pak mění osudy a dějiny, nad nimiž vládnou a jimž dominují muži.

19.1.2019 v 17:20 | Karma článku: 10.20 | Přečteno: 399 | Diskuse

Karel Trčálek

Na počínání aktivistů z Kliniky nespatřuji nic odsouzeníhodného

Jeden ze zdejších blogerů nás vyzývá, abychom si natáhli tvrdé boty a vyrazili na aktivisty z Kliniky. Fajn, nemám nic proti tvrdým botám, ale neměl by s nimi začít u sebe?

19.1.2019 v 15:31 | Karma článku: 17.65 | Přečteno: 1083 | Diskuse
Počet článků 89 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1544

"Pomáhám lidem překonat problémy, životní krize a závislosti. Otvírám v nich cestu do vlastního nitra, cestu k sobě.  Navádím je na nový způsob života bez úniků od sebe sama. Probouzím v nich smysl, stejně jako jsem ho kdysi probudila v sobě“.

Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti -  Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.

www.monikaplocova.cz

www.facebook.com/mgrmonikaplocova

plocova@monikaplocova.cz

 

Najdete na iDNES.cz