Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lahodný jed

29. 08. 2011 15:57:58
"Nalij si mě, dej si mě. Slibuji ti úlevu a lehkost. Nebudeš vnímat tu tvrdou realitu okolo sebe, nebudeš vnímat zlo. Zlo se pod mým oparem rozplyne. Nalij si mě, dej si mě. Pocítíš nádherný pocit lehkosti a uvolnění. Svět bude na chvíli krásný..."

Olina je dáma okolo pětapadesátky. Je třicet let vdaná, má dvě dospělé dcery, je vysokoškolačka.

"Oli, jak jsi začala pít?"

"Myslím, že to bylo v době, kdy mě v práci povýšili do funkce ředitelky. V devět ráno mi sekretářka uvařila kafe, nalila malého panáčka vodky, cigárko...Byla to prostě chvíle, kdy jsme si udělali pohodu".

"Vodku takhle ráno?"

"To máš těžký, jezdila jsem pravidelně na pracovní cesty do zahraničí a tam nám pořád něco nalejvali. Tak jsme si ten rituál zavedli i u nás. Vést 800 zaměstnanců je fuška. Další taková chvilka pohodičky byla po obědě a pak až doma večer ".

"Schovávala sis pití?"

"Ne, já jsem nikdy nebyla opilá. Vypila jsem tak 3deci vodky za den".

"Jak ses dostala do léčby?"

"Upadla jsem, vezli mě do nemocnice a pak...už nic.."

Olina se dostala do pobytové léčby v den, kdy měla dovolenou. Ráno byla na cvičáku se psem. Pes zatáhl a ona upadla. Zlomila si klíční kost. Bylo to ráno před devátou hodinou. Během dopoledního pobytu v nemocnici se dostala do těžkého absťáku deliria tremens. Ošetřená byla převezena na detox, kde se probrala až po několika dnech. Důvodem kolapsu bylo, že si nestihla dát pravidelného panáčka, tedy pravidelnou hladinku alkoholu, na kterou je tělo zvyklé.

"Pamatuješ se na okamžik, kdy jsi procitla?"

"Asi po čtrnácti dnech jsem začala chodit. Mezi tím mám jen útržky. Ležela jsem na posteli, tý nemocniční a třeba jsem byla obklopená rodinou, manželem, dcerami. Něco mi říkali. Byla tam i maminka, pod polštářem a dědeček u dveří. Oba jsou už mrtví. Já vím, že to byly halucinace.. Ale jeden zážitek byl fakt silný. Zajížděla jsem do temné díry. Na konci byla obrovská záře. V ní se najednou objevila maminka a dědeček. Strašně moc jsem za nimi chtěla, rozlítla jsem se a nejdnou maminka mi s klidnou tváří přikázala: Mazej zpátky! Začala jsem couvat. Maminka se pak umístila zase pod polštář a dědeček ke dveřím."

Když Olina dovyprávěla své pocity, úplně mě zamrazilo. Ještě není čas.. Ještě má na světě nějaký úkol. Musí bojovat, léčit se. Jak často se mi toto při práci s klienty stavá! Odejít do bran neznáma by bylo příliš jednoduché.

Olina byla skoro pět týdnů ve vážném stavu na detoxu. Pak přešla do pobytové léčby. Tam řešila problémy, které souvisejí s jejím pitím. Od dětství měla velmi vysoko nasazenou laťku dokonalosti - něco nezvládnout neexistuje. A také pěkně vyděsila svou rodinu. Doposud se o ní vzorně starala (řekla bych až na hranici rozmazlování). Velmi výchovné bylo, že i rodina pocítila nebezpečí, že by o mamku mohli přijít. I oni si mysleli, že mamka všechno zvládne. Je zvlástní, jak až v těchto patových situacích lidé začnou přehodnocovat život a nachází nové, nepoznané hodnoty. Každý potřebujem svou výchovnou lekci, abychom si vážili života a hodnot, které jsou důležité.

Olina odešla z fukce ředitelky velkého podniku. Našla si místo v zařízení, kde pečuje o malé děti.

Maminka s dědečkem asi veděli co dělají..tam, uprostřed neznáma. Snad si právě teď plní Olina poslání svého života. Kdo ví?

Autor: Monika Plocová | pondělí 29.8.2011 15:57 | karma článku: 15.26 | přečteno: 1175x


Další články blogera

Monika Plocová

Poselství z léčby...

Ze své závislosti na alkoholu jsem se dlouho pokoušela léčit ambulantně. Nějaké týdny to klapalo, ale prostě jsem to nedala.

11.4.2018 v 15:39 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 368 |

Monika Plocová

Láska?

„Přiděláš mi konečně ten lustr? Čekám na to už měsíc!“ řekla ona. „Musím být v práci až do večera. Přijedu pozdě!“ řekl on.

29.1.2018 v 11:29 | Karma článku: 11.31 | Přečteno: 583 |

Monika Plocová

Jsem závislý. Chci se jít léčit!

Jsem matka syna, kterému je 24 let. Poprvé vyzkoušel marihuanu ve 14 letech prý ze zvědavosti. Nebral to však pravidelně. Alkohol popíjel jako každý mladý člověk. V 18 letech začal studium na vysoké škole mimo domov.

25.1.2018 v 15:29 | Karma článku: 18.02 | Přečteno: 881 | Diskuse

Monika Plocová

Otázka na tělo

Žijeme svůj život. Jsou dary života, které k nám samovolně přicházejí. Některé si musíme tvrdě vybojovat. Jak ho žijeme? Má náš život smysl?

9.1.2018 v 11:19 | Karma článku: 11.21 | Přečteno: 463 |

Další články z rubriky Společnost

Jan Tichý(Bnj)

Tenká hranice mezi soucitem a citovým vydíráním

Jak chápeme soucit? A kdy jde o citové vydírání? Stejně tak se můžeme ptát, jak definovat vděčnost lhostejnost, závislost, ....?

18.9.2018 v 21:27 | Karma článku: 29.62 | Přečteno: 955 | Diskuse

Jana Slaninová

Výhody oboustranných sirotků v pozdním čase

Když pominou ty návaly smutku a život najede do normálních kolejí, zjistíte v pozdějším věku, že máte některé nesporné výhody proti standardním rodinám.

18.9.2018 v 19:07 | Karma článku: 21.49 | Přečteno: 817 | Diskuse

Karel Trčálek

Sirotky ze Sýrie nebrat ani za nic! To už tady jednou bylo a jak to dopadlo!?

Že je sirotek, může o sobě tvrdit každý. Ale je skutečně sirotek? Zahynuli jeho rodiče skutečně ve válce? Nesedí někde v Damašku, nedávají si do trumpety, zatímco my tady budeme živit jejich děcka, dávat jim slevu na autobus?

18.9.2018 v 18:56 | Karma článku: 15.59 | Přečteno: 820 | Diskuse

Roman Košťál

Neskutečná pitomost. A co dál?

Podezřelý z vraždy v Chemitzu je volný. Nějak prý nemají jeho DNA. Sice mají jeho životopis, ale to je nějak v poho... Asi je to děcko k adopci. Přeji budoucím rodičům mnoho štěstí...

18.9.2018 v 18:24 | Karma článku: 37.97 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč se V. Klaus ml. pořád cpe na fašistický Facebook?

Bůhví, odkud se v pravičákovi V. Klausovi ml. bere svaté přesvědčení, že má základní lidské právo na profil na neomarxistickém Facebooku. Že by to bylo výchovou? Ostatně stačí, že mu ty jeho třesky plesky nemažou na Novinkách

18.9.2018 v 17:47 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 334 | Diskuse
Počet článků 87 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1536

"Pomáhám lidem překonat problémy, životní krize a závislosti. Otvírám v nich cestu do vlastního nitra, cestu k sobě.  Navádím je na nový způsob života bez úniků od sebe sama. Probouzím v nich smysl, stejně jako jsem ho kdysi probudila v sobě“.

Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti -  Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.

www.monikaplocova.cz

www.facebook.com/mgrmonikaplocova

plocova@monikaplocova.cz

 





Najdete na iDNES.cz