Monika Plocová
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz
- Počet článků 105
- Celková karma 21,88
- Průměrná čtenost 1524x
Monika Plocová
Naděje pro nový den
Život je mozaika. Skládá se z množství malých i velkých souvislostí. Každá z nich má své místo, smysl i čas. Jejich trpělivé sbírání nám může připadat na první dojem nesmyslné. Avšak jenom do té doby, než se dostaví první výsledek, který nám zpětně souvislosti objasní.
Monika Plocová
Hyperaktivní a nezvladatelný dítě
"Máš nějakého sourozence, Editko?"zeptala jsem se jí po úvodním chvilkovém mlčení. Říkala jsem si, že vlastně vůbec nevím, v jaké rodině Edita vyrůstala. Její velká modřina pod okem dostávala svůj typický žlutočervený nádech.
Monika Plocová
Ventil
Závislost...Slovo, které vzbuzuje u mnohých lidí velké rozpaky. A co teprve, když za něj dosadíme další tři slova – na návykových látkách. Ony rozpaky jsou někdy nechutí dozvědět se o problému víc, protože „máme pocit, že by se nás něco takového nemohlo nikdy týkat“. Někdy je to prostý strach: „ Co když uvidím sám sebe jako v zrcadle? Nebo třeba někoho blízkého?“
Monika Plocová
Skřípe to!
Adrianě zbývají dva měsíce do 18-ti let. Od svých 12-ti let je závislá na drogách. Začínala LSD, nyní užívá téměř rok denně pervitin nitrožilně.
Monika Plocová
Budu já někdy na konci?
Budu někdy na konci? Dnes mě v našem léčebném domě zaujalo téma skupiny - NA CESTĚ.
Monika Plocová
Delirium tremens
Raději to nebudu datumovat, protože přiznávám, že mi ty dny trochu splývaly (pozn.autora).Co se týče mého psychického stavu, tak právě dnes mi začíná „bzučet“ v hlavě. Neumím to popsat jinak, než jakoby nade mnou létalo hejno much. Dokonce mám takový divný pocit, že si mi sedají do vlasů a různě mě štípou a lechtají po těle.
Monika Plocová
Jsou přece věci, o kterých se nemluví!
Elišce je patnáct. Právě vyšla základní školu. Ve společnosti pokuřuje trávu a občas si střelí dávku pervitinu. Maminka je na ní sama. Tatínka nezná. Eliška touží od dětství po lásce, takové té "mezi ženou a mužem". Na svůj věk je až příliš vyspělá.
Monika Plocová
Maminko a tatínku..
Zítra už bude nový rok. Něco bych Vám chtěla říct, ale radši Vám to napíšu. Dopis Vám dám o půlnoci, než půjdete spát.
Monika Plocová
Ohlédnutí za rokem 2011
To je pro Vás, moji čtenáři...Tak ať se nám všem v novém roce daří...Děkuji Vám za Vaši přízeň, moc si jí vážím....Monika
Monika Plocová
Stálo mi to za to?
Bylo po Silvestru. Zazvonil mi telefon. "Potřebuju s někým mluvit, prosím.." Měl moc příjemný hlas. Bylo z něj slyšet zoufalství. Přišel za mnou ve smluvený čas. Byl to celkem nenápadný muž. Byl mírně ovíněn. Měl smutek ve tváři a samotu v očích.
Monika Plocová
Ztráty a nálezy
Neviděla jsem jí do obličeje. Na hlavě měla zimní kuklu. Snad to tak i chtěla, aby její oči, ústa, tváře zůstaly co nejvíce skryty. Kulatým otvorem jsem se snažila zahlédnout alespoň něco málo. Marně..Seděla tam tak skromě, odevzdaně.
Monika Plocová
Ty po mě kamenem, já po tobě....?
Včera mi přišlo trefné přáníčko - Krásné a Veselé i přes ty všechny sračky!!! A tak mě ty lidské sračky běžely hlavou. Každá má svého majitele a ten je jejím úspěšným nositelem. Není nad takovou dobře mířenou lidskou sračku...
Monika Plocová
Rande aneb vymyslel sám život..
Počátek všeho byl v návštěvě jedné z bank. Seděl za přepážkou. Byl ochotný a milý. Do banky chodím vyřizovat finanční záležitosti, tak mé oči směřovaly spíše na papíry, které mi předkládal. Občas pronesl něco vtipného. Taky ráda žiju. Tak jsme se smáli spolu.
Monika Plocová
Drahý příteli...
Život je tak křehký...Ta zpráva zastihla mne v pravé poledne. Zemřel velikán, zemřel člověk. Vím, byl nemocný..Léta o život bojoval. Přesto..Zatajil se mi dech. Jediné, co se mi dařilo - mlčet.
Monika Plocová
Zázraky se dějí....?
Daniel tráví štědrovečerní odpoledne doma. Vlastně právě uvažuje, zda to místo, kde bydlí, opravdu považuje za svůj domov. Svůj pokoj nenazve jinak než poustevnou. Narodil se tu před čtyřiceti lety. "„Jo, ségra, ta si to uměla v životě zařídit. Devět let je šťastně vdaná!" zasteskl si. Představa Štědrého večera ho děsí. Avšak zázraky se dějí. Většinou ve chvílích, kdy je nejméně čekáme.
Monika Plocová
Vánoce, vánoce přicházejí...
V tomto předvánočním čase jsem pracovně zavítala do jednoho z nábytkových velikánů. Před vchodem do něj byl obrovský shluk lidí. Dveře, točící se ve svém bludném kruhu, ze sebe vydávaly výkon nejvyšších obrátek. "Táto, musíme to vystát! Mají tady tu skříň, co chce Ivana k Ježíšku." Nedalo se ta slova neslyšet.
Monika Plocová
Holé větve ve větru
"Je to začarovaný kruh, v němž se člověk zmítá. Každý den si dává nové a nové předsevzetí, že už se to nikdy nesmí stát, že už to nikdy nepřipustí. Opak je pravdou. Následné ráno s hrůzou v očích zjišťuje, že už je to tady znovu, zase ta slova: "Už se toho ani nedotknu!"
Monika Plocová
Kdybyste věděli, jak vás mám ráda..
V pokoji byla zima, šero a hrobové ticho. Ta nevyřčená otázka se rozprostírala do všech koutů jejího dětského pokoje. Seděla na posteli s hlavou v dlaních. Z očí jí kanuly slzy. Přemýšlí jen nad tou jedinou otázkou: "Proč?".
Monika Plocová
Stejně zase uteču
„Nemáš oheň, kámo?“ ozve se z hloučku lidí, kteří scházejí po Václaváku směrem dolů. Mladý muž, asi třicátník, vzhlédne k osobě, která ho oslovila. Zdá se, že nevěří vlastním očím. Stojí před ním mladý výrostek, navlečený v kožených svršcích. Na první pohled je jen těžko rozeznatelné, jestli jde o kluka nebo holku. Všiml si koženého obojku okolo krku, který byl pravidelně zdoben ostrými jehlany. Na přezce okolo pasu byl nečitelný nápis.
Monika Plocová
Pod pokrývkou...
Chodila k němu deset let. Když vešla do dveří, pravidelně zahlédla ten záblesk radosti v jeho očích. Před lety, když ho viděla poprvé,jí připadal jak opičák. Lidské krásy moc nepobral, zato opičí roztomilost mu zůstala. "Vy jste nádherná," říkal jí postupem času čím dál častěji.
Monika Plocová
Co se to děje? Aneb sobotní rozjímání..
Co se to děje? Od malička jsem byl slušnej kluk. Slušně vychovanej. Maminka mi kladla na srdce:"Chovej se slušně, neprovokuj. Vem si tu vyžehlenou košili, ať lidi neřeknou, že tě neumíme ani pořádně oblíct!"Do ničeho se nezamíchej, ať nám neuděláš ostudu. Dávej pozor, ať se ti nic nestane. Snažil se o to.
Monika Plocová
Anetčina první láska
"Kolik ti je, Anetko?" ptá se jí. "Patnáct," odpovídá dívka. Netroufla si přiznat svůj skutečný věk. Co když by o ni pak ztratil zájem? Že by konečně potkala lásku? Ve svých necelých čtrnácti letech se cítí tak sama. Nemilovaná. Tak moc touží poznat lásku. Zamilovat se..
Monika Plocová
O jedné pavlači, předpisech a záchraně člověka
"Ježiši Kriste ona nedejchá!" křičela nějaká paní. Byl to takový ten pavlačový typ. Vybavil se mi živý obraz, jak je opřená o zábradlí s cigárkem a vděčně sleduje každý pohyb ulice. "Je mrtvá! Podívejte! Lidi dělejte něco!" Lidé spěchají. Výkřiky je nechávají v klidu. Je pracovní den. Obcházejí místo obloukem. "Paní, co s ní mám dělat?" obrací se na mě. Taky jdu okolo.
Monika Plocová
Ztratil jsem vše! Hledáme tě...
Olina automaticky nakoukla do dětského pokoje. „Stejně tam nikdo není,“ proběhla jí hlavou myšlenka. Děti jsou u táty. Zas nastal víkend a ona je čerstvě po rozvodu sama. Bez dětí je to doma nesnesitelné. Přesunula se zpět do obýváku. Otevřela počítač.
Monika Plocová
Čtyři stěny a já
Kdo to nezažil, těžko jen pochopí...Napsala mi z místa, které je zahaleno hanbou a pohrdáním. Přesto našla odvahu a psala....
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
