Štěstí nového začátku

„Miláčku, koupila jsem si lodičky. A taky jsem vybrala tu dovolenou“, usmála se a vykulila své krásné dětské oči směrem ke svému muži Petrovi. Jana je třicetitiletá plavovláska, štíhlá, krásná. Petr si nad její informací tiše povzdychl. Sevřel se mu žaludek a svíravý tlak uprostřed hrudi se začínal ozývat.

Před pěti lety Petr opustil svou první ženu, se kterou byl 27 let. Jako důvod uvedl  nepřekonatelný odpor k bývalé ženě samozřejmě. Avšak….faktické skutečnosti byly jiné.

 S jeho nynější ženou Janou se setkali na firemním večírku. Ten šedivý, vysoký chlap, který tak vřele vítal všechny hosty,  Janě imponoval.  Byl tak galantní! Jen tak letmo, ale svůdně se na toho sympaťáka tehdy zahleděla. Všiml si ji. Za pár minut už Petr a Jana seděli spolu u malého barového stolku. Za šest měsíců byla svatba. Za deset měsíců se jim narodila dcera Rozárka. Za dva roky přišel na svět malý Pavel. Petr prožíval štěstí nového začátku.

Teď Petr vyběhl na zahradu před velký dům, který pro svou rodinu pořídil na hypotéku. Jako ředitel dobře prosperující firmy si to mohl dovolit…Tehdy, před třemi lety. Pak se firmě přestalo dařit. Výplata se zúžila na polovinu a stále klesá. Copak tohle může své Janě říct? Jeho krásné o dvacet let mladší Janě?

Ač to zní absurdně, Jana si tehdy svého Petra poctivě vybrala. Zabezpečený stabilní muž je přesně to, co hledala. Vždycky toužila mít ochránce, který se o ni postará. Snad proto, že ji v dětství chyběl táta. Věděla přesně, co chce.

Petr si to zamířil do garáže. Z krabice pečlivě uschované pod nářadím vytáhl vodku. Loknul si. Hlavou mu nutkavě běželo …Selhal jsem. Kdyby Jana věděla, že nemáme ani korunu. Půjčka na pokrývání hypotéky už je vyčerpaná. Kdyby to tak Jana věděla, že jsem si já, uctívaný ředitel vzal půjčku. Půjčku, abychom si mohli pěkně žít. Celým jeho tělem se teď rozlil strach. Uteče ode mě za mladším! Do vzpomínek se mu vloudila Míla, jeho první žena. Její klid a podpora. Kdysi. Je to pryč. Jako by se mu zastesklo.

A je to tu zas! Zas to svírání…Zase ta myšlenka! Mám dluhy.  Napil se tentokrát větším hltem a pak znovu a znovu. Někde ty peníze seženu. Musím. Napil se do dna. Pak se vzchopil.

„Miláčku, jsem tu..“, přiběhl do haly domu. Věděl, že vodka není tolik cítit. Jana to nepozná, že má v sobě skoro celou láhev.  Petr má cvik a je chlap jak hora. „Zítra ti pošlu peníze na tu dovolenou, ano?“ Sehnul se a dal Janě něžně pusu na tvář.

Jana se usmála se a vykulila své krásné dětské oči směrem ke svému muži Petrovi  a pohladila ho spokojeně po tváři.