Na smrtelné posteli
„Povídejte…“ ponoukám ji.
„Dobře. Zkusím to. Byla jsem pro mámu v jejím životě důležitá. Říkala mi vždycky, že nejdůležitější pro ni jsem já. A dělá všechno pro mě. Nic jiného na světě prý nemá. Žila sama. Víte, ona si pořád vyžadovala moji pozornost. Když ne slovy, tak mimikou, gesty. Snažila jsem se jí pomáhat. Byla to přece moje máma! Cokoli jsem jí řekla, otočilo se proti mě. Byla taková negativní. Když jsem přišla s tím, že se mi něco povedlo, tak mi to vždy rozmlouvala. Chtěla jsem začít podnikat - vysněné květinářství. Mamka mi řekla, že je to riziko (jako, že na to nemám) a ať se nechám raději zaměstnat. A to bylo pořád. Snad se o mě bála, já vlastně nevím. Ze skvělé nálady jsem často měla jen výčitky svědomí. Mámu jsem měla ráda, tak jsem ji chtěla říkat, co se mi daří, ale ona … odcházela jsem od ní, jak spráskaný pes. Jako v pocitech samozřejmě. Já jsem si tak přála, aby mi naslouchala!“
„Aby přijala, že jste jiná než ona vás chce mít?“ napadlo mě.
„Jo přesně.. Tolik bych jí bývala chtěla říct, ale ono to nešlo. Na chlapy jsem měla smůlu. Cítila jsem, jak je její život závislý na mém a tak se tam vlastně nikdo jiný nevejde. Měla jsem několik nepovedených vztahů. Jako by mě zevnitř máma držela u sebe, i když jsem dospělá. Bylo to hrozný vědět, že já jsem středobod jejího života. Cítila jsem prostě velkou zodpovědnost a nechtěla jsem jí ublížit.“
„Kdy maminka zemřela?“ zajímalo mě.
„Před půl rokem. To bylo hodně zvláštní. Ona ležela pět dní v nemocnici na dýchacích přístrojích s maskou a nemohla mluvit..“
„Proč je to zvláštní?“ ptám se.
„Protože mluvit jsem musela já a ona jen poslouchala“.
„A řekla jste jí vše?“
„Řekla jsem jí, že jí mám ráda, ale chci žít svůj život.“
„Konečně, že… ? Konečně to šlo,“ napadlo mě.
Kývla. „Tragický je, že to šlo až na smrtelný posteli“.
Začala plakat.
„Bylo děsný vidět tam tu bezmocnou mámu, ale…To, co se dělo mi přišlo neuvěřitelné, absurdní, nadčasové. Mámu prostě „cosi“ umlčelo. Já jsem konečně mohla mluvit a ona musela poslouchat“.
Pár týdnů po našem setkání, tedy osm měsíců po smrti maminky se Anežka seznámila s osudovým partnerem. Dnes už má dvě malé holčičky a otevřela si malý obchůdek s květinami.
A já? Je to dávno. Dnes už mi přichází jen pozdravy a fotky holčiček… A já cítím, že vše má svůj smysl.
Monika Plocová
Květinový sen
Adéla sedí v kuchyni na svém místě. V ruce má malý kapesní nožík, její nožík. Ano, tomu koutku říká „mé místo“. Je to kousek prostoru kuchyně, kde se cítí v bezpečí.
Monika Plocová
Rozhodnutí
Stojím před tou budovou. Otvírají se bílé dveře. “No tak pojďte”, říká mi silnější paní. Chce se mi strašně brečet. Je to jen moment, kdy se za mnou ty bílé dveře zaklapnou zevnitř. Uvědomuji si, že teď už není jiné cesty.
Monika Plocová
Kdo za to může?
Řekl jsem jasně: „Pavla se půjde učit na kadeřnici! Jsi snad hluchá?“ „Pavla chce jít studovat gymnázium“, řikala mi to. „Prosím tě, ty tvoje názory! Na co studovat.. Prachy potřebuje vydělávat! O tom je život!“
Monika Plocová
Klobouk dolů
„Potřebuju pomoct.. Pomůžete mi?“ Ten hlas v telefonu mi byl povědomý. „Tady Věra...Pamatujete si na mě?“. Ano, jasně Věra, došlo mi. Mám ji na Facebooku a občas zahlédnu, jak se jí daří.
Monika Plocová
Životní krize nás sunou vpřed
Život je mozaika. Skládá se z množství malých i velkých souvislostí. Každá z nich má své místo, smysl i čas.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Za dvacet let úspěšného vývoje Českého republiky to nepovažujeme, řekl Klaus
Exprezident Václav Klaus vystoupil silně kriticky ke dvacátému výročí vstupu České republiky do...
Za týden přibylo 1604 nakažených černým kašlem. Třetina jsou mladiství
Za uplynulý týden přibylo podle údajů Státního zdravotního ústavu 1604 nakažených černým kašlem,...
Skotský premiér Yousaf po roce rezignoval, doplatil na rozchod se zelenými
Skotský premiér Humza Yousaf v pondělí oznámil rezignaci. Po ukončení koaliční spolupráce jeho...
Jak se chystá převrat. V Německu začal proces s Říšskými občany
Z členství v teroristické organizaci a z přípravy vlastizrádného aktu se od pondělka před soudem ve...
- Počet článků 105
- Celková karma 21,88
- Průměrná čtenost 1524x
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz