Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žalářníci vlastního života

28. 06. 2016 14:41:45
Byla to zkouška i dar... Výzva v té nejtvrdší podobě. Ano, zažila jsem závislost na alkoholu a lécích. Prožila jsem pobytovou léčbu závislostí jako pacient.

Po té jsem si doplnila vzdělání a šestnáct let pomáhám závislým najít nový smysl a směr života.

Velkým darem od života a také dárek, který jsem dala sama sobě, je pro mne má sedmnáctiletá abstinence. Dar života vnímám i v tom, že jsem nyní schopná nahlížet na problematiku závislostí nejen jako odborník, ale i jako bývalý klient. Snad je to opravdu mé poslání, které tehdy tím zlomovým okamžikem v léčbě nastalo. Změna směru v životě, práce, obnovení a hlavně objevení vlastních pocitů... Zvláštní... Ano, ale jak pravdivé v životech závislých lidí. A nejen u nich.

Proč se cítím tak divně?

Jednou z oblastí, kterou vnímám jako nepřehlédnutelnou u vzniku závislosti, je to, že lidé nenaslouchají svým pocitům. Konkrétně lidé, kteří si nedovolují používat své přirozené pocity a nenaplňují své potřeby, strádají a jsou frustrovaní. To už je pak jenom kousek k různým únikům od těžce prožívaného vlastního reálného světa. Přichází tak úniky do života nereálného, k závislosti, psychickým onemocněním, fyzickým onemocněním.

Umění naslouchání přirozených pocitů hodně souvisí s dětstvím člověka a jeho výchovou v rodině. Přísní tatínkové a maminky se ve své direktivitě často zapomínají alespoň někdy dítěte zeptat, co vlastně chce a cítí. Jsou tu maminky a tatínkové, kteří nás formují k obrazu svému:„Když už já jsem tu vysokou školu nevystudoval, musíš alespoň ty!“ Vkládají tak do nás své touhy a představy. A jako děti bezmezně důvěřujeme rodičům, tak oddaně plníme, co je třeba. Naše vlastní pocity se v těchto podmínkách nemají možnost se rozvíjet. Kdykoli se malinko uvolní, hned je pod dohledem rozumu a naučeného vzorce chování "chovat se tak, jak se má", zase zastrčíme.

„Hlavně se chovej tak, aby lidi neřekli, že... Co by si o nás lidi pomysleli... Raději nic neříkej...“ To jsou všechno předobrazy našeho budoucího chování. Pro chování podle vlastních pocitů a potřeb v nich není moc velké místo. V době socialismu byly generace na těchto předobrazech bity zcela. Úzkost. Strach. Stud.

Vlastní pocity závislého bývají potlačené. Když se ho při terapiích zeptáte na pocity, neví. Nepoužívá je, často je ani neumí používat, těžko pocit pojmenovává.

Závislými na návykových látkách se stávají lidé, kteří neumí žít vlastní život. Nenaučili se to nebo sešli z cesty. Stojí na svých nohách „fyzicky“, ale vnitřně mají potřebu opírat se o něco či někoho a to vědomě či podvědomě (otec, matka, jejich prst je nad nimi stále vztyčený, nenaplněný vztah atd.).

Vězení uvnitř

Závislí lidé potřebují určovat životní směr. Své vlastní já mají ukryté někde hluboko pod nánosy přejatých okolních informací, kterými svou duši s postupným vývojem obalili. Nechali na sebe působit vnější vlivy ve svém životě natolik, že své vlastní já pod jejich tíhou ustrnulo v uvězněné poloze kdesi hluboko v jejich nitru.

Vlastní přirozené já čas od času vyplouvá na povrch ve snaze po nadechnutí, ale člověk se svých pocitů bojí, nevěří jim. Pocity ho totiž vedou ke zcela jinému životu, než který je zvyklý žít. Racionální žití se zde střetává s vlastními potřebami, cítěním a podstatou člověka jako jedince. Vzniká vnitřní konflikt a nejjednodušší forma, jak si od jeho tíhy ulevit, je utéct z reality, kde onen konflikt zeslábne a dokonce na chvíli zmizí.

Člověk podvědomě tuší, že odbočil ze své vlastní přirozené životní cesty (možná na ní nikdy ani nenastoupil). Přichází strach. Bojí se plného uvědomění si svých pocitů. Bojí se, že by mohl naplno zjistit, jak nesvobodně žije. Bojí se toho zjištění, konfrontace se sebou sama a konfrontace s okolím.

Tady nastává okamžik, kdy lidé, kteří mají dispozice k závislosti (otec a matka alkoholik, závislost v rodině, jiné okolnosti života), unikají k alkoholu nebo jiné návykové látce. Bohužel užívání návykových látek čím dál více člověka otupuje a on uzamyká své zdravé přirozené já.

Docela častý vzorec ženy alkoholičky a muže alkoholika, kteří přicházejí do léčby, bývají kromě alkoholu závislé na další osobě v jejich životě. Vnitřně žijí život této osoby a samy jsou bezradné. Jsou naprosto oddány myšlenkám, rozhodnutím, cítění, způsobu života této osoby. Podřizují se jí a plní tím její představy, jaké by měly být. Dobrovolně nedobrovolně žijí v okleštění této osoby. Onu osobu vnímají jako autoritu a poslouchají ji. Touto dominantní autoritou bývají matky, otcové, partneři, ale také vlastní děti. Ve vztahu k partnerům zde bývá zaměňována závislost za lásku. Láska často maskuje strach ze změny a neschopnosti samostatného žití závislého jedince.

Jaká je cesta ven?

Zastavit se... Sám se sebou. Sama se sebou. Vyhledat odbornou pomoc, které důvěřujete. Ano, člověk musí chtít řešit své problémy s návykovou látkou i ty primární problémy pod závislostí uschované. Je třeba mluvit o tom, co se mi děje a nenechávat si svou bolest pro sebe. Vždycky je šance na změnu. A změna stojí za to.

Proč o tom píšu? Je to život a my ho žijeme...

Autor: Monika Plocová | úterý 28.6.2016 14:41 | karma článku: 15.58 | přečteno: 530x

Další články blogera

Monika Plocová

Stínu tváří v tvář

Problematikou léčby závislostí se zabývám více než 16 let. Závislost má mnoho podob - alkohol, drogy, patologické hráčství, vztahy, porno, sex, sociální sítě, nakupování...a další.

27.1.2017 v 16:30 | Karma článku: 11.80 | Přečteno: 306 | Diskuse

Monika Plocová

Ona a on

Seděli nedaleko sebe... "Nevím, jestli mě má ještě rád", říká mi Ona. On seděl pevně. Hleděl na ni. Nevyslal k ní jedinou stopu rozladění. Jen já jsem cítila to jeho vnitřní napětí..

7.8.2016 v 17:56 | Karma článku: 13.77 | Přečteno: 549 | Diskuse

Monika Plocová

Příběhy dětí

S třináctiletou Josefinkou jsem se seznámil ve chvíli, kdy byla ještě umístěna v psychiatrické léčebně pro pokus o sebevraždu.

24.7.2016 v 19:59 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 675 |

Monika Plocová

Muži a alkohol

Není to tak dávno, kdy byl alkoholismus čistě “mužskou záležitostí”. Postižení muži byli umísťováni do psychiatrických zařízení, zatímco ženy putovaly na převýchovu.

11.7.2016 v 7:58 | Karma článku: 10.64 | Přečteno: 468 |

Další články z rubriky Společnost

Zdeňka Ortová

Nevyžádaná hudba sobotní noci

Je sobotní večer a hudba, která je určena pro návštěvníky sprnové venkovní taneční zábavy, se právě prodírá otevřeným oknem až k nám do obýváku.

19.8.2017 v 22:55 | Karma článku: 5.42 | Přečteno: 102 | Diskuse

Radim Lhoták

Po Německu se potulují stovky tisíc odsouzených nelegálních imigrantů: Není je kam zavřít.

Brusel úspěšně blokuje jakákoliv účinná opatření a německé orgány šturmují v otázkách vnitřní bezpečnosti. Čeká nás stejná doba temna jako po pádu Římského impéria?

19.8.2017 v 12:44 | Karma článku: 32.21 | Přečteno: 1096 |

Leona Orságová

Obtěžování? Buď ráda, že se líbíš!

„Fííí! Ty máš ale postavičku, nechceš, abych ti...“ aneb málokterá láska začala hvízdáním a pokřikováním z lešení.

19.8.2017 v 12:00 | Karma článku: 19.65 | Přečteno: 1354 |

Lubomír Stejskal

K útoku v Barceloně trochu jinak

Dovedeme si představit, že by Evropská unie posílala finanční prostředky Islámskému státu? Šílená otázka, šílená představa. Proč se takto šíleně ptám?

19.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 45.78 | Přečteno: 5080 | Diskuse

Petr Sejkora

Nůž na krk EU - referendum 2021

Není řeč o emotivním CZEXIT! Jde o využití příštích 4 let k vyjednání důstojnější existence ČR v unii.

19.8.2017 v 5:45 | Karma článku: 30.64 | Přečteno: 839 | Diskuse
Počet článků 83 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1542

"Pomáhám lidem překonat problémy, životní krize a závislosti. Otvírám v nich cestu do vlastního nitra, cestu k sobě.  Navádím je na nový způsob života bez úniků od sebe sama. Probouzím v nich smysl, stejně jako jsem ho kdysi probudila v sobě“.

Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti -  Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.

www.monikaplocova.cz

www.facebook.com/mgrmonikaplocova

plocova@monikaplocova.cz

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.