Alkoholismus je chronické recidivující onemocnění, které negativně postihuje osobnost samotného jedince, ale i celý rodinný systém, ve kterém žije. Málokdo ví, že členové rodiny, kteří s alkohlolikem žijí, jsou také ohrožení. Jak? Spoluzávislostí.
Spoluzávislost je fenomén, který nebývá brán příliš vážně: charakterizuje ho dlouholetá laskavá péče životního partnera o alkoholika nebo alkoholičku. Tento styl péče je paradoxně a zároveň významným momentem, který neuspokojivý stav alkoholismu jedince udržuje.
Spoluzávislost představuje určitý typický vzorec chování rodinných příslušníků v rodině alkoholika. Právě tak jako nemocný sám jsou i oni „chyceni v pasti“, v uzavřeném systému. Je pro ně těžké z bludného kruhu, který se točí okolo partnera alkoholika, vystoupit. Naopak často svůj podíl na rozvíjejících problémech závislosti nevidí nebo raději nechtějí vidět.
Spoluzávislost má několik fází..
1. fáze: utajování
Rodinný příslušník udělá všechno pro to, aby alkoholismus partnera neproniknul na veřejnost. Odstraňuje lahve, někdy sám obstarává další alkohol. Při návštěvách ho omlouvá „není mu dobře“, „má moc práce“ apod. Projevuje se nátlak na děti - nesmějí si domů vodit kamarády, ze strachu, že by mohli vidět opilého partnera. Tímto způsobem chování se rodina uzavírá, ubývají přátelé, ztrácejí se kontakty...
2. fáze: kontrola
Partner se snaží dostat pití alkoholika pod kontrolu. Prozkoumává, hlídá, kontroluje veškeré aktivity druhého. Hledá po bytě láhve s alkoholem a ničí je. V této fázi je velmi těžké se s partnerem rozejít. Přicházejí pocity viny opustit nemocného, „léta jsme budovali,“ „kvůli dětem“ apod. Nebezpečí v této fázi je, že může partner začít pít s postiženým.
3. fáze: odmítání
Většinou po mnoha letech, rodinný příslušník již není schopen udržovat všechny mechanismy kontroly, následuje fáze odmítání „já už takhle dál nemůžu“. Tato fáze je opět paradoxně pro závislého partnera nejpříznivější, samozřejmě ne subjektivně příjemná. Rodina vyvíjí nátlak na změnu, tedy na léčení. V počáteční fázi rozhodování je pro závislého silným motivačním faktorem = „buď alkohol nebo rodina“.
I tak, když se alkoholika podaří dostat do léčebny, spoluzávislost v jeho partnerovi zůstává dál. I on sám potřebuje odbornou pomoc. Je vyčerpaný a často svůj vlastní život v kolotoči péče o alkoholika ztratil. A právě teď, když se alkoholik léčí, je třeba, aby oba partneři, začali pracovat na vytvoření nového systému struktury, rolí i vztahů v rodině. Změnit svůj přístup budou totiž muset oba dva, pokud chtějí rodinu obnovit a zachovat. Nemluvím tady už o dětech alkoholiků, ty jsou ne málo vlivem alkoholismu rodiče postiženy taky.
Ale o tom až příště.....
