Dusím se!

8. 06. 2012 19:00:37
Vyjeli jsme před osmou ranní. Sedím schoulená na sedadle pro spolujezdce. Dívám se, jak mě míjí svět. Nebo je to naopak? "Budou tam úplně normální lidi, jako jseš ty", snaží se mě uklidnit. V duchu se ptám sama sebe: "A jsem já vůbec normální?" Podívám se na něj. Má na čele vrásku. Říká, že je pořád stejný jako před sedmi lety, když jsme se poznali. Nic o mě vlastně neví...

Nemáš hlad? Kroutím hlavou. Na jídlo nemám ani pomyšlení. I tak hodí blinkr a sjíždí k pumpě. Zůstávám sedět v autě.

Hlavou mi běží život jako film. Začalo to, když mi bylo pět. Tehdy zemřela moje milovaná babička, moje útočiště, můj bezpečný přístav. Strašně mě to sebralo. "Snad, kdybych byla hodnější, třeba by tu ještě byla," běželo mi tehdy hlavou. To jsem si vytrhla první řasu. A pak jsem to dělala vždycky, když se mi něco nepovedlo. Mamka se mi smála: "Jednou budeš úplně vypelichaná!"

Ve druhé třídě mi umřel táta. Mamka se zhroutila. Přestala chodit mezi lidi a uzavřela se doma. Vím, že jsem jí tehdy nechtěla přidělávat starosti. Snažila jsem se nebrečet. Nepomáhalo to. Pak jsem ji našla bezvládnou na koberci. Spolykala nějaké prášky. Naštěstí jí sousedka probrala. To už jsem se začala řezat do zápěstí. Tak moc jsem se bála, že zůstanu na světě sama!

Řezala jsem se pravidelně..Žiletkou..Nosila jsem trika s dlouhým rukávem, aby to nikdo nepoznal. Když mi vytékala krev, měla jsem pocit úlevy. Pak jsem to přehnala a řízla se hlouběji. Nezastavila jsem krvácení. Našla mě mamka. Zavolala sanitku. Odvezli mě do nemocnice. Ta příhoda měla jeden klad - mamka si mě začala všímat.

Přinesl mi z benzínky kávu. "A panák by nebyl?" napadá mě. Netroufám si však vyslovit své přání nahlas. Klepu se. Začíná absťák. Kafe piju na ex. Alespoň něco. Sedl si vedle mě, že pojedem. Chybí nám posledních pár kilometrů. Budeme u cíle..Sama vím, že takhle nemůžu žít dál.

Zastav! Prosím! Šlápl na brzdu v poslední chvíli. Vybíhám k nejbližšímu keři. Chce se mi příšerně zvracet. "Bože, buď se mnou"..Modlím se. "Proč já hledám Boha až ve chvíli, kdy je mi nejhůř?" proletí mi hlavou jako blesk.

Zbytek cesty mlčíme. Vlastně spolu mlčíme už hodně dlouho. Do hlavy se mi vrací film. Je to můj život. Jaký bude mít pokračování? Tehdy, po návratu z nemocnice, jsme si s mamkou hodně povídaly. Chodila jsem na psychoterapie. Sblížily jsme se. Řasy mi narostly. Pořezané šrámy na rukou se zacelily. Naučila jsem se brečet.

A teď? Zase mi to nejde. Je to stejné jako tenkrát před lety. Sakra! Kolikrát jsem s ním chtěla mluvit a on nikdy neměl čas! Tak dlouho už se dusím! Zase jsem se několikrát pořezala. Neví o tom. Jen když piju, tak se neřežu! Tak je to prosté. Jak moc mi ta vodka přináší úlevu!

Jsme na místě..Vcházím do domu. Prohlížím si svůj pokoj, svojí postel. Odjel. Přistihla jsem se, jak mi tečou slzy - poprvé po několika letech. Snad je to znamení správného rozhodnutí.

Přichází dlouhovlasá černovláska. "Pojď ukažu ti to tu! A neboj, teď už jsi v bezpečí.."

Autor: Monika Plocová | pátek 8.6.2012 19:00 | karma článku: 16.59 | přečteno: 1467x

Další články blogera

Monika Plocová

Květinový sen

Adéla sedí v kuchyni na svém místě. V ruce má malý kapesní nožík, její nožík. Ano, tomu koutku říká „mé místo“. Je to kousek prostoru kuchyně, kde se cítí v bezpečí.

22.3.2024 v 15:27 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 239 |

Monika Plocová

Rozhodnutí

Stojím před tou budovou. Otvírají se bílé dveře. “No tak pojďte”, říká mi silnější paní. Chce se mi strašně brečet. Je to jen moment, kdy se za mnou ty bílé dveře zaklapnou zevnitř. Uvědomuji si, že teď už není jiné cesty.

3.3.2024 v 16:50 | Karma článku: 32.85 | Přečteno: 2808 |

Monika Plocová

Kdo za to může?

Řekl jsem jasně: „Pavla se půjde učit na kadeřnici! Jsi snad hluchá?“ „Pavla chce jít studovat gymnázium“, řikala mi to. „Prosím tě, ty tvoje názory! Na co studovat.. Prachy potřebuje vydělávat! O tom je život!“

8.2.2024 v 13:48 | Karma článku: 20.35 | Přečteno: 703 |

Monika Plocová

Klobouk dolů

„Potřebuju pomoct.. Pomůžete mi?“ Ten hlas v telefonu mi byl povědomý. „Tady Věra...Pamatujete si na mě?“. Ano, jasně Věra, došlo mi. Mám ji na Facebooku a občas zahlédnu, jak se jí daří.

9.12.2023 v 15:41 | Karma článku: 20.59 | Přečteno: 567 |

Další články z rubriky Společnost

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 34 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 95 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 161 | Diskuse

Filip Vracovský

Jak to vypadá Mordor ( Rusko ) už nám klepe na dveře ?

Krátká předsváteční úvaha ... Taky vás některé uklidňující zprávy spíš rozruší ? Račte vstoupit .....

28.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 12.21 | Přečteno: 314 |

Michael Laitman

Odhalení tajemství Knihy života

Jeden mudrc kdysi řekl: „Člověk musí získat jak vědomosti, tak moudrost.“ Na otázku, jaký je mezi nimi rozdíl, odpověděl: „Vědomosti se získávají čtením knih, moudrost se získává čtením knihy, kterou jsi ty sám.“

28.3.2024 v 4:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 32 | Diskuse
Počet článků 105 Celková karma 21.71 Průměrná čtenost 1524

"Pomáhám lidem překonat problémy, životní krize a závislosti. Otvírám v nich cestu do vlastního nitra, cestu k sobě.  Navádím je na nový způsob života bez úniků od sebe sama. Probouzím v nich smysl, stejně jako jsem ho kdysi probudila v sobě“.

Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti -  Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.

Monika Brenner (Plocová) 

www.monikaplocova.cz

www.facebook.com/mgrmonikaplocova

plocova@monikaplocova.cz

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...