Tma a zase tma...
Tehdy dal poprvé holce najevo co cítí. Celým životem si nese tento zážitek jako křivdu. Byl to pocit nepochopení okatou blondýnkou i rozzlobených rodičů.
Dnes je mu pětačtyřicet. Na dětství si vzpomíná jen matně. Nerad o něm mluví. Podle rodičů byl hodné dítě. Pečlivé, snaživé, spolehlivé. Jejich nastolený řád plnil důsledně, avšak s pocity napětí a strachu. Byl slušný a snažil se, jak nejvíce to uměl. "Nikdy jsem neudělal nic dobře," uzavřel si sám pro sebe svůj vztah k rodičům.
Je to už sedm let... Nikdy by si ani v duchu nepomyslel, že ten jediný okamžik nastane. Byl to okamžik hrůzy a současně velkého procitnutí. Nikdy by si nemyslel, že se to stane právě jemu.
Ženil se v osmadvaceti. Manželka byla jeho první velká láska. "Jsi má osudová láska," říkal ji. A u toho se na ní tak krásně spiklenecky podíval a usmál. Byli spolu deset let. Nikdy jí nebyl nevěrný. Na to jí příliš miloval.
Jednoho dne se jeho Ivanka opila. Skončila v náruči jiného muže. Společné žití s manželem prostoupil chlad - její chlad. On ho jenom cítil a nevěděl si s ním rady. Nikdy dříve to neudělal. Podíval se jí do mobilu. Našel co hledal..Jeden jediný okamžik stačil na to, aby ztratil veškerou důvěru v lidskou lásku, věrnost a přátelství.
Chtěl utéct od té hnusné reality. Nechtěl cítit tu bolest. Opil se..Ale bylo to málo, nestačilo to. Pořád měl potřebu utéct od toho nesnesitelného zklamání někam dál. Nasedl do auta a jel..Snad opravdu myslel, že uteče...Neutekl. Zastavil se v plné rychlosti o pouliční sloup. Život ho zastavil sám.
Probral se až v nemocnici. Nemohl se hýbat. A k tomu ho ještě zužovalo nezvyklé temno. Tma a zase tma..."
"Přišel jste o zrak, děkujte tam nahoru, že jste to přežil," řekl kdosi. Tehdy si vzpomněl na dětství, kdy byl taková malá kulička. Chodil do třetí třídy a cílevědomě, avšak marně usiloval o pozornost malé okaté blondýnky. Hodil po ní kamínek, chtěl jí dát najevo svou dětskou lásku. Dostala to do čela. Už si ho nevšimla. Rodiče ocenili jeho hrdinský čin páskem.
Proč? A zase proč? Vždyť chtěl tehdy od života jen trochu lásky! I dnes se pro lásku k okaté blondýnce málem zabil.
V nemocnici a v rehabilitačních zařízeních si poležel rok. Život ho donutil přemýšlet a vnímat svoje pocity. Vzpouzel se samotě. "Pro něco jste na tom světě zůstal. Kdybyste tu neměl být, nepřežil byste to!" řekl mu lékař. Věřil mu. Učil se tedy znovu žít. Hledat "To", proč zůstal na světě. Učil se žít ve své slepotě. Pak jednou vstal a šel do života. Šel do života s bílou holí.
Na zahrádce u nákupního cetra sedí muž. Má tmavé brýle. Vedle sebe opřenou hůlku. Objednal si kávu. Na stolku má otevřený počítač. Píše o životě, píše o pocitech, píše o sobě. Píše příběh jednoho slepce, který hledal smysl ve tmě a našel svoji duši. Píše o své vnitřní samotě, ve které objevil krásu. Ten muž hledal lásku a našel ji...Našel ji jinde, než by ji hledal. Našel ji v sobě.
O pár metrů dál jde žena. Má bílou hůlku. Jde po boku věrného přítele, kterého má pevně uvázaného na vodítku. Jde vstříc novému přátelství s mužem. Jde vstříc lásce. Dostane dar od života. Jen o tom ještě neví...
foto: twigg
Monika Plocová
Květinový sen
Adéla sedí v kuchyni na svém místě. V ruce má malý kapesní nožík, její nožík. Ano, tomu koutku říká „mé místo“. Je to kousek prostoru kuchyně, kde se cítí v bezpečí.
Monika Plocová
Rozhodnutí
Stojím před tou budovou. Otvírají se bílé dveře. “No tak pojďte”, říká mi silnější paní. Chce se mi strašně brečet. Je to jen moment, kdy se za mnou ty bílé dveře zaklapnou zevnitř. Uvědomuji si, že teď už není jiné cesty.
Monika Plocová
Kdo za to může?
Řekl jsem jasně: „Pavla se půjde učit na kadeřnici! Jsi snad hluchá?“ „Pavla chce jít studovat gymnázium“, řikala mi to. „Prosím tě, ty tvoje názory! Na co studovat.. Prachy potřebuje vydělávat! O tom je život!“
Monika Plocová
Klobouk dolů
„Potřebuju pomoct.. Pomůžete mi?“ Ten hlas v telefonu mi byl povědomý. „Tady Věra...Pamatujete si na mě?“. Ano, jasně Věra, došlo mi. Mám ji na Facebooku a občas zahlédnu, jak se jí daří.
Monika Plocová
Životní krize nás sunou vpřed
Život je mozaika. Skládá se z množství malých i velkých souvislostí. Každá z nich má své místo, smysl i čas.
Monika Plocová
Před brankou
Je zachumlaná v zimním kabátu, teplou šálu má omotanou okolo krku a čeká před brankou. Je listopad, venku je klasické podzimní počasí. Obloha je zatažená, je zima a pochmurno.
Monika Plocová
Jsem závislý
Opravdu? Už dlouho mi říká, že bych s „tím“ měl „něco“ dělat. Často mě vidí, jak si nalévám skleničku, sotva přijdu domů. A pak další, a další a... A ještě jednu na dobrou noc, by se mi dobře spalo.
Monika Plocová
Na smrtelné posteli
A jaký vztah jste měla s maminkou? Anežka povzdechla: „No..nic moc, zvláštní...“ „A co to je zvláštní?“ ptám se. „Maminka už umřela. Měla jsem jí ráda, to určitě, ale v tom vztahu se nedalo žít..“
Monika Plocová
Malý útulný penzion
Dnešní doba je plná nejistoty, nespravedlnosti, neblahých změn, strachu nejen o existenciální jistoty, ale i strachu o život. Lidé se ocitají v hraničních situacích, mnohdy patových situacích, které neumí řešit.
Monika Plocová
Z bolesti roste krása
Dobrý den, nevím jak začít. Je to strašně těžké. Vím ale jedno, že jsem závislá na pervitinu. Jsem na dně a nevím jak z toho pekla ven.
Monika Plocová
Rychlokvaška
Dnes mě zaujala komunikace s pánem, který mi telefonoval o pomoc. „A paní co budete se mnou dělat? Budete mi dávat nějaké prášky, abych neměl na pivo a ty moje štamprlátka chuť?"
Monika Plocová
Otcovy neskutečné touhy
Opřel se o opěradlo rozvrzané židle, vdechl do sebe předem připravený bílý prášek úhledně srovnaný do dvou čar, otřel si nos a na chvíli zaklonil hlavu. Vnímal, jak se propadá do neznáma, tam, kde mu je dobře.
Monika Plocová
Čas mi protéká mezi prsty
Práskl za sebou dveřmi, hodil na stůl složku papírů a s hlubokým vydechnutím se sesunul do pohodlného manažerského křesla. Opřel si hlavu o opěrku na opěradle a prsty si začal masírovat spánky. Pomáhá to proti únavě a stresu.
Monika Plocová
Musí, musí...
Zase další rána, další a další.... Stačila jenom zvednout ruce před obličej, i když věděla, že to je zbytečné, že ON si poradí a najde si způsob, jak jí ublížit, jak jí ponížit.
Monika Plocová
Dělej to, co po tobě chtějí ostatní...
Neměl se rád. Vůbec se neměl rád. Měl pocit, že cokoli udělá, tak je to špatně. Proč je vlastně na světě? Proč se narodil? Jen proto, aby plnil přání ostatních, aby ostatním vyhověl?
Monika Plocová
Ne-vinně ne-mocný
„Nedělej to“, „nevykřikuj“, „seď pořádně“, „nevrť se“, „buď zticha“, „podívej se na ostatní, jak jsou hodní a nezlobí“.... Jsou vám tyto pokyny povědomé? Uvědomujete si, kdy a kde jste je poprvé slyšeli?
Monika Plocová
Není to škoda?
“Je mi 16 let a nemám rád nové věci. Z čehokoliv, co je pro mě nové a je to spojené s mojí osobou ( to je mimo rodinu a kamarády ), mám zvláštní pocit. Jsem z toho nervózní a nesvůj. Celkově se sám se sebou necítím dobře.
Monika Plocová
Maminka je závislá
Chtěla bych se zeptat na svou maminku. Pije už minimálně 6 let. Není to o tom, že by byla každý den. Většinou začne v pátek a končí v úterý. V následující dny má hrozné kocoviny a je jí špatně.
Monika Plocová
Poselství z léčby...
Ze své závislosti na alkoholu jsem se dlouho pokoušela léčit ambulantně. Nějaké týdny to klapalo, ale prostě jsem to nedala.
Monika Plocová
Láska?
„Přiděláš mi konečně ten lustr? Čekám na to už měsíc!“ řekla ona. „Musím být v práci až do večera. Přijedu pozdě!“ řekl on.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 105
- Celková karma 21,88
- Průměrná čtenost 1524x
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz