Skřípe to!

Adrianě zbývají dva měsíce do 18-ti let. Od svých 12-ti let je závislá na drogách. Začínala LSD, nyní užívá téměř rok denně pervitin nitrožilně.

Adriana je dívka malého drobného vzhledu, černovláska, tmavé pleti, s neobyčejně výraznýma očima dítěte. Vlastní otec Adriany je kubánské národnosti a na Kubě také od jejích ranných let žije. Adriana si vlastního taťku pamatuje jen málo, přesto je jasné, že nesmírně těžce nese fakt, že „ jí a mamku nechal táta tady“. Tady znamená v Čechách. V očích Adriany je táta jakýsi nedosažitelný ideál, ke kterému obdivně vzhlíží. I celkový exotický vzhled a její temperament napovídá o určité odlišnosti, avšak roztomilé odlišnosti, které si je Adriana vědoma a dobře jí dokáže využít.  

Je jedináček. Žije s matkou a nevlastním otcem. Svůj vztah k němu mi vylíčila slovy: „Skřípe to“.       

Od svých patnácti let byla Adriana byla opakovaně hospitalizována na dětské psychiatrii pro disharmonický vývoj osobnosti s rysy hraniční osobnosti a periodickou depresívní poruchu. Byly chvíle, kdy ji sebemenší upozornění rodičů způsobilo vnitřní konflikt a následný emoční výbuch. To vše pak vyústilo v útěk z domova a v toulání po nocích.

Ve třinácti se poprvé vyspala s klukem. Zjistila, že se mužům líbí. Když neměla peníze na drogy, začala si vydělávat prostitucí.  Nejen peníze byly důvodem k prodávání vlastního těla. S každým chlapem měla na chvíli dobrý pocit zadostiučinění vůči vlastnímu tátovi, kterého milovala a současně nenáviděla. 

Jednou se demonstrativně pokusila utéct do nemoci ( nastudovala psychiatrická onemocnění, jež pak dokonale sehrála). Dvakrát se pokusila o sebevraždu (snědla prášky a nechala dopis na rozloučenou). Adriana přiznává: „Zabít jsem se nikdy nechtěla, jenom na sebe upozornit“. Vždy tomu předcházela nějaká pro ní stresová situace či událost, kterou neuměla řešit..

"Co je vlastně podle tebe špatně?" ptala jsem se jí. "Matka si všímá pořád jeho.." Žárlila na nevlastního tátu, že pozornost matky patří i jemu. Chtěla mít mamku pro sebe, když už nemá tátu.

Těsně před nástupem do léčby závislostí se Adriana rozešla s přítelem o 16 let starším než je ona, s vyzrálým prosperujícím podnikatelem. Je až zarážející, jak moc se nenaplněný vztah s vlastním otcem, který tolik postrádá,  promítl do výběru jejího mužského partnera, jak moc se snaží tento vztah najít. 

Adriana byla v polovině své léčby přesunuta do komunity pro mladistvé se závislostí na návykových látkách. Rok jsem ji neviděla.

Jednoho dne jdu večerní Prahou. Na Václavském náměstí, u sochy Svatého Václava, jsem si všimla mladé dámy. Je to vždycky tak...Když se s někým máme setkat, setkáme se. Mladá dáma byla tmavé pleti s výraznýma očima dítěte. Vedle ní stál vysoký tmavý muž. Dýchl na mě nádech daleké exotiky. 

"Jééé...dobrý den..", slyším za sebou. Už už jsem dvojici přecházela.

"To je můj táta..., " říká mi ona dívka. "Vzpomínáte si na mě?"

No... ano, jak bych mohla zapomenout! V paměti se mi oživila dívka s výrazně čokoládovýma očima dítěte, exotickým vzhledem s jistou odlišností, které si je dobře vědoma. 

Co dodat? Snad jen to. že v den našeho setkání byla Adriana už rok čistá od drog. Nikdy jsem se však nedozvěděla, jak k sobě s tátou našli cestu.

Snad někdy...Jednou...Potkáme- li se znovu..