Monika Plocová
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz
- Počet článků 105
- Celková karma 21,88
- Průměrná čtenost 1524x
Monika Plocová
Spoluzávislost
Alkoholismus je chronické recidivující onemocnění, které negativně postihuje osobnost samotného jedince, ale i celý rodinný systém, ve kterém žije. Málokdo ví, že členové rodiny, kteří s alkohlolikem žijí, jsou také ohrožení. Jak? Spoluzávislostí.
Monika Plocová
Štěstí nového začátku
„Miláčku, koupila jsem si lodičky. A taky jsem vybrala tu dovolenou“, usmála se a vykulila své krásné dětské oči směrem ke svému muži Petrovi. Jana je třicetitiletá plavovláska, štíhlá, krásná. Petr si nad její informací tiše povzdychl. Sevřel se mu žaludek a svíravý tlak uprostřed hrudi se začínal ozývat.
Monika Plocová
Nalij si mě..
Návykové látky dnešní doby? Stále rozvíjejícími se fenomény dnešní doby jsou alkohol, návykové léky, závislost na práci, závislost na sociálních sítích...Co s tím?
Monika Plocová
Nemám rád...
Byl to prošedivělý muž. Vstoupil do dveří se svou manželkou. Podal mi ruku. Přitom se mi zadíval do očí. Zasáhla mě bolest..Bolest, kterou má tento muž ukrytou v hloubce svých očí. "Manžel pije..Upíjí se mi..", ozval se ženský hlas. Muž se unaveně svalil do nejbližšího křesla. Odevzdaně se zadíval kamsi ven z okna. Je jisté, že detaily nevnímal. Byl zabraný do sebe.
Monika Plocová
Děti ji potřebují..
Pila alkohol zase celý den. Probudila se uprostřed noci z divokých snů. Polkla. V ústech pocítila známý zápach. Chtělo se jí zvracet. Hlavou jí projela tupá bolest. Sáhla na místo, odkud ji cítila nejsilněji. "Au.." I polštář byl celý od krve. Vzpomněla si na včerejší ranní kávu. Pak už nic..Celý den zmizel, jako by nebylo nic.
Monika Plocová
Tatínku, prosím Tě, nepij..
Milý tatínku.. Večer jsem na tebe čekala. Maminka říkala, že mi přijdeš přečíst pohádku. Dlouho jsi nešel a já jsem usnula.
Monika Plocová
Sabina
Vzpomínala na matku. Viděla ji naposledy před deseti lety. Otce nepoznala vůbec. Vlastně ano, vybavila si matně siluetu temné postavy v době, kdy chodila do školky. "Byl to cizinec, nic o něm nevím. Jednou mi přinesl mončičáka. Takovou starou hračku. Snad po něm. Byla jsem hodně malá," říká. Oknem proniká do místnosti slunce. Venku je nádherně. Zadívala se do slunečního světla a ještě více zvážněla.
Monika Plocová
Dusím se!
Vyjeli jsme před osmou ranní. Sedím schoulená na sedadle pro spolujezdce. Dívám se, jak mě míjí svět. Nebo je to naopak? "Budou tam úplně normální lidi, jako jseš ty", snaží se mě uklidnit. V duchu se ptám sama sebe: "A jsem já vůbec normální?" Podívám se na něj. Má na čele vrásku. Říká, že je pořád stejný jako před sedmi lety, když jsme se poznali. Nic o mě vlastně neví...
Monika Plocová
Byl jsem tu s vámi...
Vzpomínám si, když jsem ho viděla poprvé... Byl to drobný muž, ze kterého sálala jakási zvláštní energie. Ve svých bledě modrých očích měl záblesk smutku. I tak byly jeho oči krásné. Světlé dlouhé vlasy měl svázané do malého culíčku. Nikdy bych mu nehádala třiašedesát let.
Monika Plocová
Hyperaktivní a nezvladatelný dítě
"Máš nějakého sourozence, Editko?"zeptala jsem se jí po úvodním chvilkovém mlčení. Říkala jsem si, že vlastně vůbec nevím, v jaké rodině Edita vyrůstala. Její velká modřina pod okem dostávala svůj typický žlutočervený nádech.
Monika Plocová
Ventil
Závislost...Slovo, které vzbuzuje u mnohých lidí velké rozpaky. A co teprve, když za něj dosadíme další tři slova – na návykových látkách. Ony rozpaky jsou někdy nechutí dozvědět se o problému víc, protože „máme pocit, že by se nás něco takového nemohlo nikdy týkat“. Někdy je to prostý strach: „ Co když uvidím sám sebe jako v zrcadle? Nebo třeba někoho blízkého?“
Monika Plocová
Skřípe to!
Adrianě zbývají dva měsíce do 18-ti let. Od svých 12-ti let je závislá na drogách. Začínala LSD, nyní užívá téměř rok denně pervitin nitrožilně.
Monika Plocová
Budu já někdy na konci?
Budu někdy na konci? Dnes mě v našem léčebném domě zaujalo téma skupiny - NA CESTĚ.
Monika Plocová
Delirium tremens
Raději to nebudu datumovat, protože přiznávám, že mi ty dny trochu splývaly (pozn.autora).Co se týče mého psychického stavu, tak právě dnes mi začíná „bzučet“ v hlavě. Neumím to popsat jinak, než jakoby nade mnou létalo hejno much. Dokonce mám takový divný pocit, že si mi sedají do vlasů a různě mě štípou a lechtají po těle.
Monika Plocová
Jsou přece věci, o kterých se nemluví!
Elišce je patnáct. Právě vyšla základní školu. Ve společnosti pokuřuje trávu a občas si střelí dávku pervitinu. Maminka je na ní sama. Tatínka nezná. Eliška touží od dětství po lásce, takové té "mezi ženou a mužem". Na svůj věk je až příliš vyspělá.
Monika Plocová
Maminko a tatínku..
Zítra už bude nový rok. Něco bych Vám chtěla říct, ale radši Vám to napíšu. Dopis Vám dám o půlnoci, než půjdete spát.
Monika Plocová
Ohlédnutí za rokem 2011
To je pro Vás, moji čtenáři...Tak ať se nám všem v novém roce daří...Děkuji Vám za Vaši přízeň, moc si jí vážím....Monika
Monika Plocová
Ty po mě kamenem, já po tobě....?
Včera mi přišlo trefné přáníčko - Krásné a Veselé i přes ty všechny sračky!!! A tak mě ty lidské sračky běžely hlavou. Každá má svého majitele a ten je jejím úspěšným nositelem. Není nad takovou dobře mířenou lidskou sračku...
Monika Plocová
Zázraky se dějí....?
Daniel tráví štědrovečerní odpoledne doma. Vlastně právě uvažuje, zda to místo, kde bydlí, opravdu považuje za svůj domov. Svůj pokoj nenazve jinak než poustevnou. Narodil se tu před čtyřiceti lety. "„Jo, ségra, ta si to uměla v životě zařídit. Devět let je šťastně vdaná!" zasteskl si. Představa Štědrého večera ho děsí. Avšak zázraky se dějí. Většinou ve chvílích, kdy je nejméně čekáme.
Monika Plocová
Holé větve ve větru
"Je to začarovaný kruh, v němž se člověk zmítá. Každý den si dává nové a nové předsevzetí, že už se to nikdy nesmí stát, že už to nikdy nepřipustí. Opak je pravdou. Následné ráno s hrůzou v očích zjišťuje, že už je to tady znovu, zase ta slova: "Už se toho ani nedotknu!"
Monika Plocová
Kdybyste věděli, jak vás mám ráda..
V pokoji byla zima, šero a hrobové ticho. Ta nevyřčená otázka se rozprostírala do všech koutů jejího dětského pokoje. Seděla na posteli s hlavou v dlaních. Z očí jí kanuly slzy. Přemýšlí jen nad tou jedinou otázkou: "Proč?".
Monika Plocová
Stejně zase uteču
„Nemáš oheň, kámo?“ ozve se z hloučku lidí, kteří scházejí po Václaváku směrem dolů. Mladý muž, asi třicátník, vzhlédne k osobě, která ho oslovila. Zdá se, že nevěří vlastním očím. Stojí před ním mladý výrostek, navlečený v kožených svršcích. Na první pohled je jen těžko rozeznatelné, jestli jde o kluka nebo holku. Všiml si koženého obojku okolo krku, který byl pravidelně zdoben ostrými jehlany. Na přezce okolo pasu byl nečitelný nápis.
Monika Plocová
Co se to děje? Aneb sobotní rozjímání..
Co se to děje? Od malička jsem byl slušnej kluk. Slušně vychovanej. Maminka mi kladla na srdce:"Chovej se slušně, neprovokuj. Vem si tu vyžehlenou košili, ať lidi neřeknou, že tě neumíme ani pořádně oblíct!"Do ničeho se nezamíchej, ať nám neuděláš ostudu. Dávej pozor, ať se ti nic nestane. Snažil se o to.
Monika Plocová
Anetčina první láska
"Kolik ti je, Anetko?" ptá se jí. "Patnáct," odpovídá dívka. Netroufla si přiznat svůj skutečný věk. Co když by o ni pak ztratil zájem? Že by konečně potkala lásku? Ve svých necelých čtrnácti letech se cítí tak sama. Nemilovaná. Tak moc touží poznat lásku. Zamilovat se..
Monika Plocová
O jedné pavlači, předpisech a záchraně člověka
"Ježiši Kriste ona nedejchá!" křičela nějaká paní. Byl to takový ten pavlačový typ. Vybavil se mi živý obraz, jak je opřená o zábradlí s cigárkem a vděčně sleduje každý pohyb ulice. "Je mrtvá! Podívejte! Lidi dělejte něco!" Lidé spěchají. Výkřiky je nechávají v klidu. Je pracovní den. Obcházejí místo obloukem. "Paní, co s ní mám dělat?" obrací se na mě. Taky jdu okolo.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
