Monika Plocová
Prohibice?
"Tatínek je ve vážném stavu..," vyhrkla ze sebe. "Pije vodku, ale teď je ta prohibice a on..." Z telefonního sluchátka byl slyšet usedavý pláč. "Kolik toho pije? ptám se. "Já nevím. Bylím na druhém koci republiky. Teď jsem u něj. Má plný byt vypitých lahví. Chce po mě rum. Co mám dělat? Nikde ho neseženu. Představte si, že tu má i vypitou ALPU!"
Monika Plocová
Děti ji potřebují..
Pila alkohol zase celý den. Probudila se uprostřed noci z divokých snů. Polkla. V ústech pocítila známý zápach. Chtělo se jí zvracet. Hlavou jí projela tupá bolest. Sáhla na místo, odkud ji cítila nejsilněji. "Au.." I polštář byl celý od krve. Vzpomněla si na včerejší ranní kávu. Pak už nic..Celý den zmizel, jako by nebylo nic.
Monika Plocová
Tatínku, prosím Tě, nepij..
Milý tatínku.. Večer jsem na tebe čekala. Maminka říkala, že mi přijdeš přečíst pohádku. Dlouho jsi nešel a já jsem usnula.
Monika Plocová
Sabina
Vzpomínala na matku. Viděla ji naposledy před deseti lety. Otce nepoznala vůbec. Vlastně ano, vybavila si matně siluetu temné postavy v době, kdy chodila do školky. "Byl to cizinec, nic o něm nevím. Jednou mi přinesl mončičáka. Takovou starou hračku. Snad po něm. Byla jsem hodně malá," říká. Oknem proniká do místnosti slunce. Venku je nádherně. Zadívala se do slunečního světla a ještě více zvážněla.
Monika Plocová
Krotitelé vášní?
„No jo, zase ty vaše vášně! Ženská vy si nedáte pokoj!" říkal mi. Je to pár let. Byl to charismatický muž. Mezi mnou a jím to jiskřilo. Létaly ohnivé třesky mezi mužem a ženou. Proudilo mezi námi cosi...Proudila mezi námi vášeň...
Monika Plocová
Dusím se!
Vyjeli jsme před osmou ranní. Sedím schoulená na sedadle pro spolujezdce. Dívám se, jak mě míjí svět. Nebo je to naopak? "Budou tam úplně normální lidi, jako jseš ty", snaží se mě uklidnit. V duchu se ptám sama sebe: "A jsem já vůbec normální?" Podívám se na něj. Má na čele vrásku. Říká, že je pořád stejný jako před sedmi lety, když jsme se poznali. Nic o mě vlastně neví...
Monika Plocová
Byl jsem tu s vámi...
Vzpomínám si, když jsem ho viděla poprvé... Byl to drobný muž, ze kterého sálala jakási zvláštní energie. Ve svých bledě modrých očích měl záblesk smutku. I tak byly jeho oči krásné. Světlé dlouhé vlasy měl svázané do malého culíčku. Nikdy bych mu nehádala třiašedesát let.
Monika Plocová
Tma a zase tma...
Byl v dětství taková malá kulička. V době, kdy chodil do třetí třídy cílevědomě, avšak marně usiloval o pozornost malé okaté blondýnky. Jednoho dne po ní hodil kamínek, chtěl jí dát najevo svou dětskou lásku. Dostala to do čela. Už si ho nevšimla. Rodiče ocenili jeho hrdinský čin páskem.
Monika Plocová
Nikdy jsem tě nepřestal milovat..
Když jí není nejlépe, chodí na hřbitov. Snad tam cítí otevřenou náruč svého táty, který je tam už téměř dvacet let pochovaný. Je jí pětatřicet..Jak ráda by se někdy do té jeho tatínkovské náruče schovala..
Monika Plocová
Malinkaté dětské bačkůrky
Znám ji několik let. Neměla jednoduché dětství. Hádky rodičů byly na denním pořádku. Ponižování otce vůči ní nabíralo s jejím narůstajícím věkem na obrátkách.
Monika Plocová
Naděje pro nový den
Život je mozaika. Skládá se z množství malých i velkých souvislostí. Každá z nich má své místo, smysl i čas. Jejich trpělivé sbírání nám může připadat na první dojem nesmyslné. Avšak jenom do té doby, než se dostaví první výsledek, který nám zpětně souvislosti objasní.
Monika Plocová
Hyperaktivní a nezvladatelný dítě
"Máš nějakého sourozence, Editko?"zeptala jsem se jí po úvodním chvilkovém mlčení. Říkala jsem si, že vlastně vůbec nevím, v jaké rodině Edita vyrůstala. Její velká modřina pod okem dostávala svůj typický žlutočervený nádech.
Monika Plocová
Ventil
Závislost...Slovo, které vzbuzuje u mnohých lidí velké rozpaky. A co teprve, když za něj dosadíme další tři slova – na návykových látkách. Ony rozpaky jsou někdy nechutí dozvědět se o problému víc, protože „máme pocit, že by se nás něco takového nemohlo nikdy týkat“. Někdy je to prostý strach: „ Co když uvidím sám sebe jako v zrcadle? Nebo třeba někoho blízkého?“
Monika Plocová
Skřípe to!
Adrianě zbývají dva měsíce do 18-ti let. Od svých 12-ti let je závislá na drogách. Začínala LSD, nyní užívá téměř rok denně pervitin nitrožilně.
Monika Plocová
Budu já někdy na konci?
Budu někdy na konci? Dnes mě v našem léčebném domě zaujalo téma skupiny - NA CESTĚ.
Monika Plocová
Delirium tremens
Raději to nebudu datumovat, protože přiznávám, že mi ty dny trochu splývaly (pozn.autora).Co se týče mého psychického stavu, tak právě dnes mi začíná „bzučet“ v hlavě. Neumím to popsat jinak, než jakoby nade mnou létalo hejno much. Dokonce mám takový divný pocit, že si mi sedají do vlasů a různě mě štípou a lechtají po těle.
Monika Plocová
Jsou přece věci, o kterých se nemluví!
Elišce je patnáct. Právě vyšla základní školu. Ve společnosti pokuřuje trávu a občas si střelí dávku pervitinu. Maminka je na ní sama. Tatínka nezná. Eliška touží od dětství po lásce, takové té "mezi ženou a mužem". Na svůj věk je až příliš vyspělá.
Monika Plocová
Maminko a tatínku..
Zítra už bude nový rok. Něco bych Vám chtěla říct, ale radši Vám to napíšu. Dopis Vám dám o půlnoci, než půjdete spát.
Monika Plocová
Ohlédnutí za rokem 2011
To je pro Vás, moji čtenáři...Tak ať se nám všem v novém roce daří...Děkuji Vám za Vaši přízeň, moc si jí vážím....Monika
Monika Plocová
Stálo mi to za to?
Bylo po Silvestru. Zazvonil mi telefon. "Potřebuju s někým mluvit, prosím.." Měl moc příjemný hlas. Bylo z něj slyšet zoufalství. Přišel za mnou ve smluvený čas. Byl to celkem nenápadný muž. Byl mírně ovíněn. Měl smutek ve tváři a samotu v očích.
předchozí | následující |
Počet článků 105 | Celková karma 21.71 | Průměrná čtenost 1524 |
"Pomáhám lidem překonat problémy, životní krize a závislosti. Otvírám v nich cestu do vlastního nitra, cestu k sobě. Navádím je na nový způsob života bez úniků od sebe sama. Probouzím v nich smysl, stejně jako jsem ho kdysi probudila v sobě“.
Jsem žena, terapeutka, adiktoložka, jsem člověk. V životě jsem zažila spoustu příběhů lidí, kteří se dostali do závislosti na alkoholu či jiných návykových látkách. Před mnoha lety jsem závislost prožila. Díky svému poslání mohu zažívat příběhy těchto lidí, kteří si vybojovali zpět zdraví a kvalitní život, stejně jako kdysi já. Jsem autorkou léčebného pobytového systému v délce 33 dní. Jsem zakladatelkou prvního soukromého anonymního zařízení pro překonání závislosti - Branického sanatoria Moniky Plocové. Pomáháme formou pobytového programu i formou ambulantních individuálních programů pro překonání závislosti.
Monika Brenner (Plocová)
www.monikaplocova.cz
www.facebook.com/mgrmonikaplocova
plocova@monikaplocova.cz